ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.211.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 211/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2003 dovolání podané obviněným Ing. J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 3 To 95/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 15/2000, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného Ing. J. B. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. 46 T 15/2000, byl obviněný Ing. J. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona spáchaného formou spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zákona, a byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody 5 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že dne 25. 2. 1997 a 16. 4. 1997 uzavřeli S. M., podnikající pod obchodním jménem S. M. – M. s místem podnikání Z., za M. S. M. se sídlem Z., a Ing. J. B., jež se vydával za zástupce této firmy smlouvu s firmou G., spol. s. r. o. se sídlem H. B., zastoupenou F. R., na dodávku řepky olejné 00 ze sklizně v měsíci červenci až srpnu 1997 v množství 3 300 tun, když první smlouvu podepsali oba obžalovaní a druhou pouze S. M., přestože již při podpisu smlouvy museli oba vědět, že vzhledem ke stavu firmy M. a svým finančním možnostem nebudou schopni své závazky splnit, následně firma G., s. r. o. poskytla k nákupu a dodávce řepky olejné dne 25. 3. 1997 finanční prostředky ve výši 4.000.000,-Kč a dne 25. 4. 1997 2.500.000,- Kč, zmíněné částky pak S. M. a Ing. J. B. použili pro své vlastní podnikatelské aktivity a vlastní potřebu, přičemž svým jednáním tak způsobili firmě G., s. r. o. se sídlem v H. B., škodu ve výši nejméně 6.500.000,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval dne 30. 10. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 95/2002 podle §256 tr. řádu odvolání obou obviněných zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný Ing. J. B. ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně. V dovolání napadá výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně a výrok o zamítnutí odvolání soudem odvolacím, a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve zdůvodnění dovolání namítá, že jednáním popsaným ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně v žádném případě nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona a že pokud oba soudy dospěly k závěru o jeho vině, bylo právní posouzení jeho jednání v rozporu s trestním zákonem i jinými právními předpisy. Vyslovuje názor, že uzavřené smlouvy zavazovaly jen jejich účastníky, na čemž nic nemění jeho podpis, on sám že neměl žádné oprávnění smlouvy uzavírat a jeho podpis proto nemůže mít žádné právní důsledky. Pochybný je tedy podle jeho názoru závěr obou soudů, že tyto smlouvy uzavíral on. Právní úvahy obou soudů označuje za zcela nesprávné. Podstatnou vadu spatřuje v tom, že soudy převzaly jakési úvahy svědků Ing. A. a Ing. H., aniž by vycházely z textu smlouvy či z právních předpisů. Další námitku vznáší proti závěru soudu prvního stupně, že již při podpisu smlouvy museli oba obvinění vědět, že nebudou schopni své závazky plnit. Je přesvědčen, že i tato úvaha soudu nemá oporu ve skutkových zjištěních, přičemž závěry obou soudů ohledně subjektivní stránky jeho jednání jsou v podstatě rozporuplné. Z odůvodnění obou rozhodnutí pak není zřejmé, na základě kterých skutečností oba soudy dospěly ke svým právním závěrům.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek (zřejmě míněno usnesení) odvolacího soudu a aby věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě vyjadřuje názor, že obsah dovolání je zcela v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, i když shledává, že odůvodnění dovolání zčásti polemizuje se skutkovými zjištěními soudu, ovšem ve vazbě na právní posouzení. Námitky uplatněné v dovolání však označuje za zjevně neopodstatněné a tento svůj názor u jednotlivých námitek zevrubně vysvětluje s tím, že s námitkami obviněného se oba soudy náležitě vypořádaly a jeho obhajobu vyvrátily. To se podle jejího názoru týká jak námitek vztahujících se k údajně nesprávnému právnímu hodnocení jednání obviněného jako „legálního“ z hlediska obchodního, popř. občanského zákoníku a s tím spojenou polemikou obviněného se skutkovými zjištěními soudu, tak i z hlediska přisouzené formy zavinění.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky posuzované dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z odůvodnění podaného dovolání vyplývá, že tomuto dovolacímu důvodu obviněným vznesená argumentace odpovídá pouze částečně, a to v té části týkající se námitek proti právnímu posouzení skutku jako jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu s ohledem na učiněná skutková zjištění. Pokud však jde o námitky týkající se posouzení subjektivní stránky trestného činu a přisouzené formy zavinění, napadá obviněný ve svém dovolání skutková zjištění soudu, která označuje za rozporuplná a nedostatečně zdůvodněná. Tyto námitky směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu, nikoli do právního posouzení. Dovolatel tak prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. V této části se dovolání obviněného nekryje s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K námitkám, které dovolatel v souladu s uplatněným dovolacím důvodem vznáší vůči právnímu posouzení jeho jednání jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona, považuje za nutné Nejvyšší soud uvést následující. Na podkladě učiněných skutkových zjištění, kterými je dovolací soud vázán a v řízení o dovolání je přezkoumávat nemůže, lze přijmout závěr, že v posuzovaném případě byly učiněny rovněž správné závěry právní. Obdobnými námitkami obviněného o údajné absenci zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona v jeho jednání se již zabýval odvolací soud v rámci odvolacího řízení. Ten také dostatečně přesvědčivě zdůvodnil své závěry v tom, že obviněný jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky uvedeného trestného činu. Tento závěr nemá ani Nejvyšší soud důvod zpochybňovat.
Nejvyšší soud tak v projednávané věci shledal, že dovolání obviněného Ing. J. B. je zjevně neopodstatněné. Postupoval proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jako takové jej odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h