ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.228.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 228/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2003 dovolání podané obviněným M. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 5 To 102/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 26/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného M. P. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 3 T 26/2001, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §152 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 40 ks CD. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému I. ČR náhradu škody ve výši 12.000,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný nejméně dne 9. 11. 2000 v P., nabízel jako odpovědný provozovatel prodejny P. k prodeji 40 ks padělků originálních titulů zvukových nosičů zachycujících mezinárodní repertoár populární hudby bez souhlasu oprávněných držitelů autorských práv, čímž výrobcům zvukových záznamů, zastoupených M. f. f. p. se sídlem P., způsobil škodu ve výši 12.000,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 21. 3. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 102/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 dovolání, ve kterém odkazuje na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a napadá všechny výroky rozsudku soudu první instance. V odůvodnění svého dovolání vznáší námitky proti skutkovým zjištěním soudu. Poukazuje na velice obtížnou rozpoznatelnost padělků od originálních zvukových nosičů, v tomto směru vznáší námitky proti způsobu dokazování a připomíná, že soud první instance odmítl jak jeho návrh na provedení důkazu, tak i návrh státní zástupkyně na přibrání znalce. Vyjadřuje přesvědčení, že provedeným dokazováním nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, za který byl odsouzen. Dospívá tedy k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, a proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil. Nepodává přitom žádný návrh na další postup dovolacího soudu, tj. zda má být věc vrácena soudu první či druhé instance k novému projednání a rozhodnutí, nebo zda má ve věci samé rozhodnout Nejvyšší soud České republiky sám tím, že obviněného zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten především konstatuje, že obviněný ve svém dovolání rozvíjí polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů a argumentuje důvody, které již uplatnil v odvolání i v rámci dřívější obhajoby a nevytýká – vyjma tvrzení o své domnělé nevině – meritornímu rozhodnutí žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výlučně o subjektivní tvrzení o své nevině. Vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním však nelze právní kvalifikaci zjištěného skutku žádné pochybení vytýkat, popis skutku a jeho zdůvodnění obsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu uvedeného v rozsudku a tomu odpovídá i použitá právní věta ve výroku o vině. Kromě toho státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dospívá k závěru, že v posuzované věci je zřejmé, že obviněný nebyl takovým laikem, jak se snaží navodit ve svých výpovědích a že se naopak v dané problematice dobře orientuje a na základě jeho zkušeností lze jednoznačně dovodit, že jednal minimálně v úmyslu nepřímém. Protože tedy napadené meritorní rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho trestná činnost prokázána v průběhu dokazování, a vznesené námitky směřují ryze proti provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného M. P. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h