ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.229.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 229/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. března 2003 o dovoláních podaných obviněnými L. B. a J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 13 To 64/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 11/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou o obviněných
o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 3 T 11/2001, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a obviněný L. B. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili společně se spoluobviněným V. S., tím, že se „dne 4. 12. 2000 vloupali do prodejního stánku novin a tabákových výrobků ve S.ulici v obci J., tak, že vypáčili dveře a následně odcizili větší množství zejména cigaret a další věci v celkové hodnotě 83.181,70 Kč a na zařízení stánku způsobili další škodu ve výši 1.890,- Kč, vše ke škodě společnosti M. p. t., s. r. o., P. a obviněný L. B. skutek spáchal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2000, odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců a výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu, která skončila dne 24. 11. 2001.“ Obviněnému J. B. byl podle §247 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání devatenácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 4. 2001, sp. zn. 2 T 48/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému L. B. byl podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 13 To 64/2002, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ohledně výroku o podmíněném odkladu trestu odnětí svobody obviněného J. B. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný J. B. byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných L. B. a J. B.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze napadli obvinění L. B. a J. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Obviněný L. B. ve svém mimořádném opravném prostředku označil jako důvod dovolání důvod uvedený v ustanovení §265b písm. f) tr. ř. /správně §265b odst. 1 písm. f) tr. ř./. Z obsahu dovolání však vyplývá záměr dovolatele uplatnit jej z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. se týká rozhodnutí, jimiž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo bylo trestní stíhání zastaveno, event. bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebo o schválení narovnání, přičemž v posuzované věci nebylo ani jedno z vyjmenovaných druhů rozhodnutí učiněno. Je tedy zřejmé, že odkaz na zákonné označení ustanovení důvodu dovolání obviněným L. B. lze považovat za písařskou chybu. Dovolatel totiž formuloval důvod dovolání tak, že napadené rozhodnutí „spočívá na nesprávném právním posouzení skutku z důvodu nesprávného vyhodnocení provedených důkazů.“ Na podporu tohoto závěru uvedl připomínky k hodnocení výpovědí svědků D. K. a M. S., jakož i výpovědi spoluobviněného L. B. Opakovaně zdůraznil přesvědčení, že je nevinný a ničeho se nedopustil. Z výše uvedených důvodů v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil v plném rozsahu rozsudek odvolacího soudu a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby v plném rozsahu.
Obviněný J. B. označil jako důvod dovolání důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru „rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení“. Zpochybnil výpověď spoluobviněného V. S. a poukázal na neexistenci důkazu o své vině, když zejména nebylo prokázáno, že by se zdržoval na místě činu v době jeho spáchání. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby v plném rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že obě předmětná dovolání směřují ve svých námitkách do oblasti skutkových zjištění, když oba dovolatelé prosazují akceptování podstatně odlišného skutkového základu, než k jakému dospěl nalézací soud a se kterým se ztotožnil soud odvolací. Podle jeho názoru byla dovolání podána z jiného důvodu než důvodu uvedeného v §265b trestního řádu a navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozhodnutí, jímž byl mimo jiné zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Dovolatel L. B. ve svém dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí „spočívá na nesprávném právním posouzení skutku z důvodu nesprávného vyhodnocení provedených důkazů“ a že se ničeho nedopustil. Dovolatel J. B. zpochybnil výpověď spoluobviněného S. a poukázal na neexistenci důkazu o jeho vině. V obou případech se jedná výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatelé spojili hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovoláních spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. března 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová