ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.230.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 230/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2003 o dovolání podaném obviněným J. J., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 3 To 703/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 T 4/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 13 T 4/2002, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák. (bod 1/ výroku rozsudku) a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §8 odst. 1 tr. zák. k §176 odst. 1 tr. zák. (bod 2/ výroku rozsudku).
Trestného činu podle bodu 1/ se dopustil podle výroku rozsudku tím, že „dne 10.6.2001 kolem 16.30 hodin v O.-K. na na fotbalovém hřišti společně se spoluobviněnými T. J. a P. V. stíhanými samostatně, násilím vtáhl P. K. do osobního vozidla značky Oltcit, poté, co po něm požadoval finanční částku ve výši 96.000,- Kč, když poškozený mu dlužil toliko částku 2.000,- Kč, kterou si půjčil dne 5.6.2001 a měl ji vrátit do 3 dnů, přičemž obviněný T. J. jej kopl kolenem do obličeje a hrudníku, uchopil za vlasy a za pomoci ostatních obviněných ho tahali do vozidla a obviněný J. J. požadoval neustále vrácení dlužné částky, v průběhu jízdy mu omotal na zápěstí levé ruky kovový řetěz, druhým koncem řetězu ho držel, vyhrožoval mu zabitím, vulgárně mu nadával a opakovaně ho bil pěstí po obličeji, nakonec mu vystřelovacím nožem uřezal cop vlasů a vyhodil z auta a před obcí K., na ul. N. jej vytáhl z auta ven a za řetěz ho táhl k závoře, ke které ho přivázal a vystřelovacím nožem mu řezal ukazováček levé ruky a nutil poškozeného, aby mu slíbil, že mu do 2 dnů přinese finanční částku 17.000,- Kč, což poškozený mu ze strachu slíbil, a P. K. způsobil zhmoždění tváře vlevo, řeznou ránu na druhém prstě levé ruky s následnou dobou léčení v délce nejméně 14-ti dnů.“
Pokus trestného činu podle bodu 2/ spáchal podle výroku rozsudku tím, že „dne 22.8.2001 kolem 15.30 hodin v O.-K. v objektu Obvodního oddělení Policie ČR O. měl u sebe padělaný občanský průkaz znějící na jméno R. V., na kterém byla vylepena fotografie obžalovaného J. J.“
Za to byl podle §235 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle §57a odst. 1 tr. zák. trest zákazu pobytu na území města O. na 3 roky a podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. trest propadnutí věci, „a to občanského průkazu na jméno R. V. s fotografií obžalovaného“.
Z podnětu odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 3 To 703/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil ve výroku o trestu zákazu pobytu, jinak je ponechal nezměněné. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 13. 9. 2002 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný J. J. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání směřuje proti výroku, jímž soud druhého stupně „potvrdil správnost rozhodnutí soudu I. stupně o vyslovení viny a uložení trestu za spáchání trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) TZ“. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v dovolání nepřesně uvedeno ustanovení §265b písm. g/ tr. ř.).
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především vytknul soudu druhého stupně, že zamítl jeho návrh na doplnění dokazování výslechem policistů Obvodního oddělení Policie ČR v O.-K., kteří měli vypovídat k tomu, zda byly na poškozeném po podání trestního oznámení patrné známky poranění, a k obsahu sdělení poškozeného stran jízdy autem v den spáchání trestného činu. Tento důkaz nebyl přes opakované návrhy proveden, ač by měl podle názoru dovolatele zcela zásadní význam pro výrok o vině. Dovolatel dále konstatoval, že soud druhého stupně ve svém rozhodnutí setrval na pochybení soudu prvního stupně, když svůj výrok opřel o neúplná a nejasná skutková zjištění a nevypořádal se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. V další části dovolání podrobně rozvedl konkrétní výhrady proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů a vyložil vlastní hodnotící úvahy. V návaznosti na to vyslovil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b písm. g) tr. ř.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 3 To 703/2002, zrušil.
Nejvyšší státní zástupkyně nevyužila do dne vydání tohoto usnesení svého zákonného práva písemně se k podanému dovolání obviněného J. J. vyjádřit (§265h odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný J. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku, který lze podřadit pod ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného J. J. však dovolací námitky svojí podstatou směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatelem je totiž poukazováno na to, že nebyly dostatečně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy, nebyly ani provedeny všechny důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, což mělo vést k tomu, že vzhledem k vadnému procesnímu postupu soudu druhého stupně navazujícímu na stejné pochybení soudu prvního stupně nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. Vzhledem k tomu má podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku.
Je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Veselý