ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.243.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 243/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2003 dovolání podané obviněným J. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 10 To 215/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 105/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného J. J. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 1 T 105/2001, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zákona za použití §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč. Podle §53 odst. 4 tr. zákona soud stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách po 2.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 1 měsíce. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to revolveru ALFA – Holek vz. 341 ráže 22 WMR L.R.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne
31. 1. 2001 kolem 11.30 hod. v S., po déle již trvajícím nepřátelství a předchozím vzájemném verbálním konfliktu, házel po již odsouzeném M. D., opakovaně kameny, a poté, co na něj D. poštval svého psa, začal střílet svým legálně drženým revolverem ALFA – Holek vz. 341 ráže 22 WMR a psa postřelil.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se zabýval dne 11. 6. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 215/2002 odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami dovolání, kterým napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, přičemž své dovolání opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého dovolání zpochybňuje skutková zjištění soudu a popisuje vlastní verzi skutkového děje s tím, že jednal v nutné obraně a jeho jednání tedy také mělo být posouzeno jako jednání v nutné obraně ve smyslu §13 tr. zákona.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který upozorňuje právě na skutečnost, že dovolatel namítá výlučně údajnou nesprávnost skutkových závěrů a vytýká nedostatečná skutková zjištění, nikoli však právní vady napadeného rozhodnutí. Protože dovolání směřující proti skutkovým zjištěním soudu je tedy podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tř. řádu, navrhuje odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v podle jeho názoru nesprávných skutkových zjištěních majících za následek, že jeho jednání nebylo skutkově posouzeno jako jednání v nutné obraně. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. J. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h