ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.244.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 244/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2003 dovolání podané obviněnou O. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 8 To 53/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 86/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 3 T 86/2001, byla obviněná O. J. uznána vinnou trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., za které jí byl podle §174 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 8 To 53/2002, kterým napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil ve výroku o vině skutkem popsaným pod bodem 2 výroku napadeného rozsudku, kvalifikovaným jako trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a z důvodu §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. zastavil trestní stíhání pro tento skutek s tím, že je v něm nutno spatřovat trestný čin poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné byl za trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., stran něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadla obviněná O. J. prostřednictvím obhájce dovoláním. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) osobou oprávněnou podat dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest.
Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda bylo dovolání podáno v zákonné lhůtě. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 cit. ustanovení, jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle odst. 3 tohoto ustanovení je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Podle §60 odst. 2 věty první tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
V posuzovaném případě z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek odvolacího soudu, proti němuž bylo dovolání podáno, byl obviněné i jejímu obhájci doručen dne 28. 3. 2002, jak vyplývá z dodejek založených na č. l. 123 p. v. Stanovená dvouměsíční zákonná lhůta k podání dovolání ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení proto obviněné uplynula v úterý dne 28. 5. 2002. Dovolání bylo podáno jako doporučená poštovní zásilka adresovaná Obvodnímu soudu pro Prahu 10 až dne 23. 1. 2003, tedy již po uplynutí zákonné lhůty k jeho podání.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněné bylo podáno opožděně a podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. je proto odmítl, aniž by je mohl přezkoumat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. března 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová