ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.260.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 260/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2003 dovolání podané obviněným JUDr. Z. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 8 To 124/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 351/2000, a podle §265k odst. 1, 2 věta druhá tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 8 To 124/2002, a vadné řízení mu předcházející se zrušují . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 10. 2001, č. j. 3 T 351/2000 - 125, byl obviněný JUDr. Z. V. uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák, spočívajícími po skutkové stránce v jednání popsaném pod body 1), 2) a 3) výrokové části rozsudku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 2 T 139/98, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 8 To 268/2001, byl obviněnému podle §250 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej soud podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 2 T 139/98. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. pak soud rozhodl o povinnosti obviněného nahradit poškozeným způsobenou majetkovou škodu.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 8 To 124/2002, jímž je podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný JUDr. Z. V. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání směřuje proti výroku, jímž bylo podle §253 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., který nabyl účinnosti dne 24. 5. 2002.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že Krajský soud v Brně rozhodl o odmítnutí jeho odvolání za okolností, jež podle jeho přesvědčení neumožňovaly učinit závěr o splnění podmínek, s nimiž zákon spojuje postup podle §253 odst. 3 tr. ř. V uvedené souvislosti pak poukázal především na to, že opatřením soudu prvního stupně mu byl ustanoven obhájce k odůvodnění odvolání a k odstranění jeho vad v zákonné lhůtě pěti dnů, přičemž toto opatření neobsahovalo žádné informace jak o předmětném odvolání, tak o napadeném rozsudku, jejichž opisy nebyly k písemnému opatření o ustanovení obhájce přiloženy a ani následně nebyly obhájci doručeny. Přitom povinnost soudu doručit obhájci rozsudek nemůže být podle názoru dovolatele vzhledem k ustanovení §130 odst. 2 tr. ř. per analogiam eliminována právem obhájce nahlížet do spisu. S ohledem na to, že ze spisu nebylo možno zjistit ani aktuální místo bydliště obviněného, nemohl obhájce ve stanovené lhůtě rovněž dostát splnění povinností vyplývajících z ustanovení §41 tr. ř. Vzhledem k výše uvedeným důvodům dovolatel v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V rámci podaného dovolání učinil též návrh, aby předseda senátu dovolacího soudu za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí.
K dovolání obviněného se za podmínek ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že postup odvolacího soudu byl podmíněn obsahem ustanovení §251 odst. 2 tr. ř., na které je v rozhodnutí správně odkazováno. Současně poukázala na to, že z ustanovení §41 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že obhájce je mj. oprávněn činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky a nahlížet do spisů. Jestliže ustanovený obhájce toto oprávnění ve stanovené lhůtě pěti dnů nevyužil, pak podle názoru státní zástupkyně nezbylo odvolacímu soudu než odvolání podané obviněným podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnout. Z těchto důvodů pak nelze považovat argumenty uplatněné dovolatelem za relevantní. Ve svém vyjádření proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265j tr. ř. zamítl, a to v neveřejném zasedání (za předpokladu, že rovněž obviněný vysloví ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř. s jeho konáním souhlas).
Obviněný JUDr. Z. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Dne 28. 2. 2003 bylo dovolání obviněného předloženo soudem prvního stupně Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soudu dovolacímu (§265c tr. ř.). Ten nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst.1 písm. l) tr. ř. ( jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k/ tr. ř.), je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Uplatněný dovolací důvod, tj. že v posuzované věci bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti výše uvedenému rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, je způsobilým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v nyní účinném znění.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Z ustanovení §249 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že odvolání musí být v příslušných lhůtách odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Jestliže odvolání musí být vymezeno především výroky napadeného rozsudku, musí z něj tedy být zřejmé, zda je napadán výrok o vině, výrok o trestu či některý z dalších výroků rozsudku. Tyto základní náležitosti odvolání mají zásadní význam proto, že novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. výrazně omezila tzv. revizní princip v přezkumné činnosti odvolacího soudu a zvýraznila jeho vázanost nedostatky vytýkanými v odvolání. Obsah odvolání proto v podstatě stanoví rozsah přezkumu odvolacího soudu, jehož meze nelze až na zákonem stanovené výjimky překročit.
Na rozdíl od dovolání (jako mimořádného opravného prostředku), které musí být s ohledem na jeho přesné obsahové náležitosti podáno zásadně jen prostřednictvím obhájce, tj. advokáta (srov. §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §35 odst. 1 věta první tr. ř.), zákon u odvolání tuto povinnost neukládá. To znamená, že odvolání může podat (odůvodnit) i osoba, jež nedisponuje vyšším stupněm právnických znalostí, popř. takové znalosti vůbec nemá. Teprve za stavu, kdy odvolání podané takovou osobou nesplňuje zákonem stanovené obsahové náležitosti (§249 odst. 1 tr. ř.), postupuje soud prvního stupně podle §251 odst. 2 tr. ř. V případě, že obviněný nemá obhájce, vyzve jej předseda senátu k odstranění vad odvolání ve lhůtě 8 dnů a k tomu mu poskytne potřebné poučení. Nevede-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to povaha projednávané věci, a obviněný si sám obhájce nezvolil, ustanoví mu ho za účelem odůvodnění odvolání (anebo i obhajování v odvolacím řízení) předseda senátu.
V posuzované věci napadl obviněný JUDr. Z. V. rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 10. 2001, č. j. 3 T 351/2000 - 125 včas podaným odvoláním (§248 odst. 1 tr. ř.), které rovněž písemně odůvodnil. Z jeho obsahu (č. l. 131 spisu) je zřejmé, že napadá jak výrok o vině, když podle něj soud rozhodl na podkladě neúplného dokazování („nepoužil všech možností dokazování“), tak i výrok o trestu („souhrnný trest neodpovídá výši provinění“). V petitu odvolání pak navrhl zrušení napadeného rozsudku „v plném rozsahu“.
Ve výše uvedené souvislosti je dále nezbytné připomenout, že podle výrokové části písemného vyhotovení rozsudku spáchal obviněný jednáním popsaným pod body 1), 2), 3) trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ačkoliv podle protokolu o hlavním líčení byl rozsudek vyhlášen tak, že se obviněný uznává vinným „trestnými činy podvodu podle §250/1, 2 tr. zákona ve znění obou obžalob“. To by ovšem znamenalo, že šlo nikoliv o jeden, ale o dva trestné činy uvedené právní kvalifikace. Uvedený nedostatek měl předseda senátu soudu prvního stupně napravit postupem podle §131 odst. 1 tr. ř., jímž lze dosáhnout toho, aby vyhotovení rozsudku bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Pokud se tak nestalo, měla být oprava po předložení věci odvolacímu soudu nařízena tímto soudem ( §131 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Poněvadž by se v tomto případě oprava vyhotovení rozsudku podstatně dotkla obsahu jednoho z výroků rozsudku, byla by podle ustanovení §133 tr. ř. spojena s účinky zakládajícími běh nové odvolací lhůty, a to jak státnímu zástupci, tak osobě takovou opravou přímo dotčené.
Z odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Brně vyplývá, že své rozhodnutí o odmítnutí odvolání obviněného JUDr. Z. V. (§253 odst. 3 tr. ř.) založil na názoru, že odvolání sice bylo podáno ve lhůtě, avšak nesplňovalo náležitosti uvedené v §249 odst. 1 tr. ř. Současně konstatoval, že obviněný byl soudem prvního stupně za podmínek §251 odst. 2 tr. ř. vyzván k řádnému odůvodnění odvolání ve lhůtě 8 dnů a ve smyslu citovaného ustanovení byl též poučen, jaké náležitosti musí odvolání splňovat, včetně upozornění, že pokud sám neprovede doplnění, bude mu k tomuto účelu ustanoven obhájce. Poněvadž obviněný na výzvu soudu nereagoval, byl mu ustanoven obhájce, který však v zákonné 5 denní lhůtě (§251 odst. 1 tr. ř.) odvolání nedoplnil. Ačkoliv ze strany soudu prvního stupně byla vůči oprávněným osobám dodržena zákonem stanovená poučovací povinnost, k odstranění vad odvolání v zákonných lhůtách nedošlo. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než v souladu s ustanovením §253 odst. 3 tr. ř. podané odvolání odmítnout.
S těmito závěry odvolacího soudu se Nejvyšší soud neztotožnil. Z písemného odůvodnění odvolání obviněného JUDr. Z. V., jehož obsah je zmiňován shora, je zřejmé, že obviněný napadá rozsudek soudu prvního stupně jednak ve výroku o vině a jednak ve výroku o trestu. V odvolání je současně stručně uvedeno, na jakých vadách jsou podle obviněného tyto výroky založeny a čeho se odvolatel svým podáním domáhá. Zákon přitom v ustanovení §249 odst. 1 tr. ř. nepožaduje, aby odvolání bylo po formální stránce odůvodněno podrobně či na určité právnické úrovni. Podstatné je, aby z odůvodnění odvolání bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. V uvedeném smyslu odvolání obviněného požadavky ustanovení §249 odst. 1 tr. ř. splňuje, neboť jeho obsah vymezuje rámec budoucího odvolacího přezkumu ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu a přiměřenosti uloženého trestu. V takovém případě nepřicházelo v úvahu, aby odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek jeho obsahových náležitostí.
K otázkám vad postupu podle §253 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že za stavu, kdy obsah odvolání odpovídá ustanovení §249 odst. 1 tr. ř., je nelze podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnout. To současně znamená, že nemohou být splněny ani podmínky ke konání řízení podle §251 odst. 2 tr. ř. (§251 odst. 1 tr. ř.). Pokud soud prvního stupně takové řízení přesto koná (ať již na základě vlastní úvahy či v posuzovaném případě na základě písemného pokynu odvolacího soudu) a oprávněné osoby ve stanovených lhůtách neodstraní domnělé vady podaného odvolání, nelze s touto skutečností spojovat žádné účinky.
Dovolání obviněného JUDr. Z. V. je tedy důvodné, neboť Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl řádný opravný prostředek (odvolání), ačkoliv pro to nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, a tím obviněného zbavil práva na věcný přezkum rozsudku soudu prvního stupně ve druhé instanci.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 8 To 124/2002, přičemž dále zrušil i vadné řízení tomuto rozhodnutí předcházející (tj. řízení podle §251 odst. 2 tr. ř.). Současně zrušil další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst.1 tr. ř. pak tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předmětná věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Brně jako soud odvolací se bude muset odvoláním obviněného v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu zabývat. V dalším řízení o této věci bude vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, neboť s ohledem na povahu zjištěné vady je zřejmé, že ji nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Podle zjištění Nejvyššího soudu obviněný k dnešnímu dni nenastoupil výkon uloženého trestu odnětí svobody. Poněvadž v řízení o dovolání bylo zrušeno napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, na jehož podkladě se rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 10. 2001, č. j. 3 T 351/2000-125, stal pravomocným a vykonatelným, nebylo zapotřebí, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolatele podle §265o odst. 1 tr. ř. též rozhodl, že se výkon předmětného rozhodnutí odkládá..
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler