ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.261.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 261/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2003 dovolání podané obviněným Ing. R. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 8 To 102/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 692/99, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného Ing. R. D. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 12. 2001, sp. zn. 3 T 692/99, byl obviněný Ing. R. D. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a dále trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, za které byl odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona a §53 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená L. V., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občansko-právních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) v H. v době od 2. 10. 1995 do 3. 3. 1997 na směnce cizí, znějící na částku 50.000,- Kč, podepsané L. V., jako směnečníkem, v souvislosti s půjčkou částky 40.000,- Kč a částečně zaplacené, vystavené dne 2. 10. 1995 a splatné dne 1. 12. 1995, ke škodě L. V. pozměnil datum vystavení směnky na 24. 10. 1995 a dobu splatnosti na 11. 12. 1995 a takto pozměněnou směnku dne 3. 3. 1997 předložil Krajskému obchodnímu soudu v Brně s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, který rozhodnutím ze dne 8. 4. 1997, č.j. 3 Sm 51/97-8 uložil L. V. částku 50.000,- obžalovanému uhradit,
2a) v M. v blíže nezjištěný den druhé poloviny roku 1996 ve večerních hodinách v domě L. J., požadoval po L. V., vrácení dluhu, a když mu odmítala peníze vrátit, vyhrožoval jí a její dceři L. J. ublížením na zdraví a usmrcením dětí L. J.,
b) v H. dne 5. 2. 1997 kolem 19.00 hod. v bytě L. V. po ní požadoval vrácení dluhu a vyhrožoval jí usmrcením její rodiny, pokud mu peníze nevrátí.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal jak obviněný Ing. R. D., tak poškozená L. V. odvolání, kterým se zabýval dne 16. 9. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Brně. Ten svým rozsudkem sp. zn. 8 To 102/2002 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu k odvolání obžalovaného napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a o náhradě škody a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu věta prvá nově rozhodl tak, že obviněnému podle §250 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona a §53 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákona uložil úhrnný peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona byl obviněnému pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání poškozené L. V. bylo podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně dovolání. V něm sice na jedné straně uvádí, že dovolání podává „do rozsudku Krajského soudu v Brně ...“, z čehož by bylo možno usoudit, že je napadán toliko výrok odvolacího soudu, ale z dalšího obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel napadá především výrok o vině z rozsudku soudu první instance, který zůstal rozsudkem soudu odvolacího nezměněn. Dovolání obviněný opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), l) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vytýká soudu první instance porušení zásady „ in dubio pro reo“ a k tomu uvádí jiné skutkové okolnosti, než které zjistil soud prvního stupně a ke kterým se přiklonil i soud odvolací. Tvrdí, že postupoval v souladu se zákonem č. 191/1950 Sb. a v souladu s občanským soudním řádem. Krajskému soudu v Brně vytýká, že se plně ztotožnil se závěry Okresního soudu v Hodoníně s tím, že neexistovaly 2 smlouvy o půjčkách a že tvrzení obviněného o této skutečnosti je pouze účelové. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu první instance a aby přikázal soudu (přičemž neuvádí kterému), aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta zejména upozorňuje na skutečnost, že dovolatel spatřuje nesprávnost hmotně právního posouzení v tom, že jeho vina byla konstatována na základě nesprávně zhodnocených důkazů a že obviněný do svého dovolání pojal výlučně námitky, které se týkají samotných skutkových zjištění a směřují proti hodnocení důkazů ze strany soudu. To se týká obou dovolatelem formálně uplatněných dovolacích důvodů, v jejichž rámci nelze v dovolacím řízení správnost skutkových zjištění soudu přezkoumávat. Proto tedy státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky ( dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla trestnost jeho jednání náležitě prokázána v průběhu dokazování, námitky směřují proti provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu a ze svého vlastního posouzení vyvozuje závěr, že jeho jednání bylo v souladu s právem.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
To platí obdobně i o formálně uplatněném dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který by bylo možno účinně uplatnit pouze tehdy, jestliže by soud druhého stupně v řádném odvolacím řízení nepřezkoumal napadené rozhodnutí po věcné stránce, ale místo toho zamítl nebo odmítl opravný prostředek, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky. V daném případě však dovolatel žádnou takovou vadu řízení nevytýká, pouze napadá údajný nesprávný postup odvolacího soudu spočívající v tom, že vycházel ze zjištění soudu prvního stupně a údajně nesprávně zhodnotil pořízené důkazy. I v rámci takto uplatněného dovolacího důvodu tedy obviněný podává své dovolání z jiného důvodu, než který odpovídá ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Jak je již výše rozvedeno, Nejvyšší soud v projednávané věci shledal, že oba obviněným uplatněné důvody dovolání se nekryjí s citovanými ustanoveními zákona. Za této situace proto nezbylo, než dovolání obviněného Ing. R. D. bez věcného projednání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h