ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.294.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 294/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2003 o dovolání podaném obviněným R. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 4 To 66/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 27/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 3 T 27/2000, byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „ve dnech 20. 10. 1997, 30. 1. 1998 a 1. 4. 1998 v Plzni uzavřel jako jednatel firmy Q. W.t, spol. s r. o. P., s leasingovou společností M., spol. s r. o., leasingové smlouvy na finanční leasing, kdy předmětem leasingu byl vždy nábytek, a to v případě leasingové smlouvy ze dne 20. 10. 1997, nábytek pro vybavení objektu penzionu Z. L. N., v pořizovací hodnotě 4.183.014,- Kč, v případě leasingové smlouvy ze dne 30. 1. 1998 nábytek pro vybavení kanceláře firmy v P., v pořizovací hodnotě 2.104.988,- Kč a v případě leasingové smlouvy ze dne 1. 4. 1998 nábytek pro vybavení baru restaurace v P., v pořizovací hodnotě 6.715.246,- Kč, přičemž ve všech těchto smlouvách se zavázal k postupnému splácení leasingových splátek, vyrobený nábytek dle předávacích protokolů převzal od zhotovitele O. V., Č. L., T., ale leasingové splátky přestal splácet a s předmětem leasingu naložil tak, že část nábytku umístěného v penzionu Z. L. předal Z. F. na úhradu dluhu a s ostatním nábytkem naložil neznámým způsobem, nevrátil jej leasingové společnosti M., spol. s r. o., P. a společnost Q. W. převedl fiktivně na nového majitele M. P., svým jednáním způsobil leasingové firmě M., spol. s r. o. škodu ve výši 7.314.874,- Kč. Za tento trestný čin mu byl podle §248 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat v jakékoliv obchodní společnosti statutárního zástupce a dále zákaz soukromého podnikání v předmětu nákup zboží za účelem jeho prodeje a prodej na dobu pěti roků. Dále bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 4 To 66/02, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný R. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá „v nesprávném posouzení skutku odvolacím soudem.“
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil přesvědčení, že v dané věci je obchodně právní vztah nesprávně považován za trestný čin. Odvolací soud podle jeho názoru zjištěné skutečnosti vyložil v rozporu s provedenými důkazy a jejich obsahem, navíc nepřihlížel k důkazům, které potvrzovaly obhajobu obviněného a některé obhajobou navrhované důkazy ani neprovedl. I po převodu obchodního podílu zůstala leasingová společnost leasingovým nájemcem, přičemž nedošlo ke změně obsahu leasingové smlouvy ani jejich účastníků. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že dovolatel namítá výlučně nesprávnost skutkových závěrů, aniž by však napadenému rozhodnutí vytkl konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností. Podle jeho názoru bylo dovolání podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v §265b trestního řádu a navíc formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s jeho odůvodněním. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Obsah dovolání je v souladu s požadavky vymezenými v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání nejen formálně označen, ale především skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní vady lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Není možné však postupovat opačným způsobem, neboť v takovém případě by fakticky nebyl uplatněn důvod dovolání odpovídající ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, spočívající v pochybení ve zjištění skutkového stavu, který však v dovolacích důvodech vyjmenovaných v §265b tr. ř. uveden není.
Skutková zjištění v projednávané trestní věci, vyjádřená v popisu skutku soudu I. stupně, a která byla převzata i odvolacím soudem, obsahují veškeré zákonem předpokládané skutkové okolnosti, z nichž je možné dovodit naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným.
Jak bylo uvedeno výše, dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku spatřoval nesprávnost právního názoru, k němuž dospěl odvolací soud, v tom, že nesporně zjištěné skutečnosti vyložil tento soud v rozporu s provedenými důkazy a jejich obsahem. Dále vytkl odvolacímu soudu, že nepřihlížel k důkazům podporujícím obhajobu, v tom smyslu, že změnou obsahu nebo účastníků příslušné leasingové smlouvy nedošlo k neoprávněné dispozici s předmětem leasingu. Z obsahu odůvodnění podaného dovolání vyplývá, že ačkoli v něm formálně byly uplatněny zákonné dovolací důvody odpovídající §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel nenamítl jakékoli rozpory mezi popisem skutku a přijatou právní kvalifikací, nýbrž jeho faktické námitky směřovaly výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle výše uvedeného názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění vyplývající z nesprávného hodnocení důkazů odvolacím soudem a tedy ve skutkových vadách, když teprve jejich důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. dubna 2003
Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová