ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.3.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 3/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 o dovolání podaném obviněným V. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v H. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 12 To 284/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 32/2002, takto:
Podle §265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 1 T 32/2002, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 12 To 284/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný V. J. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí ve věci samé, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že v předmětné trestní věci se odvolací soud důsledně nezabýval námitkami uplatněnými v odvolání a poukázal na vady řízení u odvolacího soudu, zejména na zamítnutí návrhů obhajoby na doplnění dokazování. Dále vyjádřil připomínky k hodnocení důkazů odvolacím soudem a zpochybnil věrohodnost výpovědí poškozeného. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, dále i rozhodnutí nalézacího soudu ve výroku o vině, trestu i ve výroku o náhradě škody, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke zrušení obou rozhodnutí pozbyla podkladu, a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby, případně aby věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
Nejvyšší státní zástupkyně nevyužila do doby projednání dovolání svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Obviněný ve svém dovolání poukázal na vady řízení u odvolacího soudu, které spatřoval zejména v zamítnutí jeho návrhů na doplnění dokazování a vyjádřil připomínky k hodnocení důkazů odvolacím soudem, především výpovědí svědků – poškozeného a jemu blízkých osob. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
Pokud jde o druhý dovolací důvod uplatněný obviněným, je označen jako důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., přičemž je formulován tak, že „ bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání jako řádného opravného prostředku proti rozhodnutí ve věci samé, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.“ Dovolatel zjevně přehlédl novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., jíž bylo s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., které je nyní upraveno pod písm. l) cit. ustanovení, přičemž předpokladem pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Druhou alternativu pak dle platné právní úpravy lze uplatnit v případech, byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nejde, neboť Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Jak vyplývá již ze shora uvedeného, nebyl v dané trestní věci shledán ani jiný zákonem definovaný dovolací důvod /§265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř./ v řízení, které předcházelo zamítnutí řádného opravného prostředku.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. (po novele uskutečněné zákonem č. 200/2002 Sb. §265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.) je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v neúplném dokazování a v nesprávném hodnocení důkazů, tudíž ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová