ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.308.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 308/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. dubna 2003 dovolání podané obviněným P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 31 To 131/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 95/99, a rozhodl takto:
Dovolání P. H. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 6 T 95/99 byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Liberci, č. j. 2 T 230/96-39 z 26. 2. 1998, publikovaný 8. 4. 1998, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v Liberci dne 22. 12. 1997 jakožto tichý společník podnikatele P. V., majitele autobazaru A. H.V. L., inicioval k sepsání smlouvy o koupi a prodeji ojetého vozidla zn. Mercedes 312D KA 35 mezi prodávajícím J. P., zastoupeným P. V., A. H.V. L. a kupujícím IMP L. a.s. N. M. n. M., přičemž smlouvu sám podepsal a téhož dne sám sepsal s touto společností leasingovou smlouvu na toto vozidlo, jakožto fyzická osoba – nájemce, včetně předávacího protokolu. Vše v úmyslu vylákat od IMP L. a.s. N. M. n. M. částku 642.386,- Kč, kterou měla tato společnost poukázat na jeho vlastní účet vedený u ČSOB a.s., jak bylo uvedeno v kupní smlouvě, když tato částka pak byla poukázána na účet vedený u ČSOB a.s. L. majitele P. V., když tato částka také 31.12.1997 na tento účet byla poukázána. Tak ji obratem z účtu vybral a použil pro svoji potřebu. Neplatil leasingové splátky, neprovedl přepis změny držitele vozu na DI Policie ČR a předmětné vozidlo vrátil J. P.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 7. 10. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 31 To 131/2002 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl tak, že obviněnému P. H. podle §250 odst. 3 tr. zákona uložil trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti oběma rozsudkům dovolání, které opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je přesvědčen, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání však vyplývá, že obviněný napadá výrok o vině soudu prvního stupně, který zůstal odvolacím soudem nezměněn. Ve zdůvodnění svého dovolání nesouhlasí s tím, že byl uznán vinným trestným činem uvedeným v rozsudku. Za vadné považuje hodnocení provedených důkazů a popírá, že by se dopustil úmyslného podvodného jednání. Tvrdí, že od počátku jednání s IMP L. a.s. nejednal s podvodným úmyslem tuto obchodní společnost poškodit a vylákat na ní finanční částku, jak je uvedena v rozsudku. Je přesvědčen, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona spáchal. Proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl dle ustanovení §265r tr. řádu o zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a aby věc přikázal k novému projednání, přičemž neuvádí, kterému z obou soudů by měla být tato věc vrácena. V závěru žádá, aby do rozhodnutí o dovolání byl odložen výkon rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který především upozorňuje, že dovolatel polemizuje se způsobem hodnocení výpovědi svědků, dále že vznáší námitky vůči existenci subjektivní stránky trestného činu, která byla jednoznačně prokázána a uvedena v rámci skutkových zjištění soudu. Dovolatel tedy ve svém mimořádném opravném prostředku pouze prosazuje vlastní verzi skutkových okolností případu a domáhá se v podstatě odlišného hodnocení důkazů, než jaké soudy učinily v původním řízení. Protože takový obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jiným ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla v průběhu dokazování náležitě prokázána subjektivní stránka trestného činu, přičemž námitky směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkových zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu .
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejen formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě užité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného P. H. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu pak o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
O žádosti obviněného o odklad výkonu rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť ve spisu, který byl k dovolání připojen, není příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu předložen.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. dubna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h