ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.31.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 31/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. března 2003 dovolání podané obviněným K. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B. – B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 To 211/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 38/2002, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného K. Š. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 2 T 38/2002, byl obviněný K. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb., v bodech 1, 2 a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb., v bodě 3 jeho výroku. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl citovaným rozsudkem zproštěn obžaloby pro skutek zakládající trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle §197a tr. zákona. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu ve výši 19.200,- Kč T. M. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený T. M., odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný Š.
1/ dne 11. 10. 2001 v přesně nezjištěné době vylákal v B. od T. M. mobilní telefon Nokia 5110 a finanční hotovost Kč 7.000,- za účelem obstarání a dodání mobilních telefonů zn. Nokia, které nedodal, peníze si ponechal a použil pro vlastní potřebu,
2/ dne 14. 10. 2001 kolem 12.00 hod. v místech ulice R., poblíž soudní budovy a poblíž herny na rohu ulic D. a S. vylákal od A. Č. Kč 24.000,-, od P. G. Kč 6.000,- a náramek, v herně pak Kč 13.000,- od P. G. a Kč 1.000,- od A. Č., které pro něj vyzvedla neustanovená osoba, kolem 20.30 hod. v B. na ulici D. poblíž D. n. vylákal od P. G. Kč 39.000,-, peníze ve všech případech převzal za účelem obstarání a dodání mobilních telefonů s vědomím, že je obstarat a dodat nehodlá, na urgence reagoval posouváním termínu dodání, což ústilo v podání trestního oznámení A. Č. a P. G., k finančnímu vyrovnání došlo postupně až po trestním oznámení prostřednictvím A.P.,
3/ dne 11. 10. 2001 v době kolem 15.30 hod. v B. na parkovišti před OD T. na ulici D. ve vozidle Opel Vectra, v němž seděl jako spolujezdec, přiložil T. M. k pravému boku přesně neurčený tmavý tvrdý předmět a pod pohrůžkou použití tohoto předmětu, se slovy „víš, co to znamená?“ ho přinutil k vydání hotovosti Kč 12.000,-, zlatého náramkového řetízku a pánských náramkových hodinek, které mu odebral a z místa činu odešel.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 6. 8. 2002 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 211/2002 odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně dovolání, kterým napadá především výrok o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a v tomto rozsahu i usnesení odvolacího soudu. Námitky dále vznáší do výroku o trestu, včetně navazujících výroků. Dovolatel opírá své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, neboť se domnívá, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily a že odvolacím soudem bylo nesprávně zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V odůvodnění svého dovolání obviněný uvádí, že se soudy obou stupňů řádně nevypořádaly s výpovědí svědků, z nichž v některých spatřuje zásadní rozpory, uvádí pochybnosti o správném hodnocení těchto výpovědí a vznáší i námitky proti věrohodnosti výpovědi svědka M. Dále vznáší výhradu proti neprovedení některých jím navrhovaných důkazů odvolacím soudem a navrhuje proto dokazování doplnit. Vyslovuje názor, že soudy obou stupňů vzaly za relevantní důkazy, ze kterých je možno vyvozovat vinu a naopak důkazy svědčícími v jeho prospěch se vůbec nezabývaly, čímž se vyhnuly aplikaci zásady „in dubio pro reo“ a porušily tak nejméně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu a §125 tr. řádu. Má za to, že v případě loupeže vznikly důvodné pochybnosti o jeho vině.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která vyjadřuje názor, že dovolatel v rozporu s tvrzeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatňuje pouze námitky proti způsobu hodnocení provedených důkazů, poukazuje na neúplný rozsah dokazování a zpochybňuje přisouzená skutková zjištění, aniž by alespoň v návaznosti na ně uplatnil konkrétní hmotně právní výtky ke správnosti právního posouzení jeho jednání, event. ve směru jiného hmotně právního posouzení. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky posuzované dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho trestná činnost prokázána v průběhu dokazování, resp. že s ohledem na průběh dokazování vznikly pochybnosti o jeho vině trestným činem loupeže. Námitky směřují ryze proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného K. Š. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h