ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.326.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 326/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2003 dovolání podané obviněným D. E., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 6 To 138/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 183/2000, a rozhodl takto:
Dovolání D. E. se podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 6 T 183/2000, byl obviněný D. E. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 3 tr. zákona a byl odsouzen podle §224 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 4. 2000, sp. zn. 1 T 110/99, kterým byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zákona, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek dále obsahuje i výrok o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 19. 4. 1998 kolem 03.10 hod. jako řidič osobního automobilu FIAT REGATA při jízdě po silnici číslo I/8, ve směru od obce B. na L. nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze vozovky, při projíždění mírné levotočivé zatáčky vozidlo nezvládl, najel do protisměru, kde došlo k čelnímu střetu s protijedoucím vozidlem FORD ORION řízeného M. D., při střetu došlo ke zranění a usmrcení následujících osob ve vozidle FORD ORION, - M. D. byl na místě usmrcen, J. M., která utrpěla těžké zranění s dobou léčení 1 rok, J. B., která utrpěla těžké zranění s dobou léčení 2 měsíce.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 18. 4. 2002 Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 138/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, ve kterém vyslovuje názor, že odvolací soud nenapravil chybu, které se dopustil soud prvního stupně, když jej uznal vinným bez náležitého zjištění skutkového děje tak, aby mohla být spolehlivě prokázána jeho vina či nevina. Konkrétně zpochybňuje skutková zjištění soudu a vznáší rovněž námitku proti nepřibrání druhého znalce, v čemž spatřuje porušení ustanovení §105 odst. 4 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky svým přípisem ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 92/2003 vrátil dovolání spolu se spisem bez meritorního vyřízení Okresnímu soudu v Litoměřicích s upozorněním, že dovolání postrádá obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu a že je tedy ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. řádu nezbytné vyzvat dovolatele k odstranění vad v příslušné lhůtě. Dovolání bylo poté opět zasláno Nejvyššímu soudu České republiky s doplněním dovolání ze dne 24. 2. 2003, ve kterém obviněný upřesňuje, že dovolání podává „z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť s ohledem na provedené dokazování nebyly splněny zákonné podmínky pro postup soudu dle §256 tr. řádu“. Obviněný s odkazem na písemné odůvodnění podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí postupoval podle §265k odst. 1 tr. řádu a §256l odst. 1 tr. řádu.
K podanému dovolání ze dne 23. 7. 2002 se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především konstatuje, že obsah dovolání nesplňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu, neboť není označen dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu. Podané dovolání je proto třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Pro případ, že by na základě postupu podle §265h odst. 1 tr. řádu obviněný uvedená pochybení napravil, z obsahu odůvodnění dovolání vyplývá, že obviněný se domáhá dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že s argumenty obviněného, které obsahovalo již jeho odvolání, se soud druhého stupně zcela jednoznačně a přesvědčivě vypořádal. K doporučení znalce, který ve věci zpracovával znalecký posudek, nechal jeho posudek ještě doplnit, a to rozborem technické přijatelnosti střetu obou automobilů podle verze obhajoby. Vzhledem k tomu, že se obviněný domáhá výlučně odlišného způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda poté, kdy bylo dovolání spolu se spisem vráceno soudu první instance k provedení postupu podle §265h odst. 1 tr. řádu a kdy bylo dovolání obviněným doplněno dodatkem z 24. 2. 2003, toto dovolání splňuje potřebné obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. řádu. Z doplnění dovolání vyplývá, že obviněný v něm již uvedl dovolací důvod, a to odkazem na ustanovení §265 odst. 1 písm. k) tr. řádu. Obviněný v dodatku dovolání ze dne 24. 2. 2003 sice odstranil vadu svého dovolání z 23. 7. 2002, nelze však přehlédnout, že tak učinil až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Protože původní dovolání postrádalo základní obsahovou náležitost, tj. vymezení dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, je opožděné doplnění tohoto dovolacího důvodu v rozporu s ustanovením §265f odst. 2 tr. řádu, a to tím spíše, že oproti obsahu původního dovolání je v jeho doplnění dovolací důvod zásadně změněn. Podle uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v platném znění totiž lze dovolání podat tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Je tedy zjevné, že původní dovolání z 23. 7. 2002 nesplňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. řádu a že k doplnění dovolacího důvodu došlo v rozporu s ustanovením §265f odst. 2 tr. řádu, tedy po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje–li náležitosti obsahu dovolání. Jelikož v posuzovaném případě dovolání nesplňuje potřebné náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného D. E. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h