ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.341.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 341/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2003 dovolání podané obviněným M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 8 To 9/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 106/98, a rozhodl takto:
Dovolání M. Š. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2001, sp. zn. 6 T 106/98, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona a byl odsouzen podle §155 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 13. 6. 1996 kolem 01.00 hod. v B. před bistrem J. verbálně a následně fyzicky nejméně dvěma údery pěstí do oblasti hlavy napadl strážníka Městské policie B. O. M., který jej požádal o prokázání totožnosti pro jeho nevhodné chování, přičemž v důsledku fyzického napadení obžalovaným utrpěl O. M. lehké a povrchní zranění.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 15. 4. 2002 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 9/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, které opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Napadá v něm výrok o vině odsuzujícího rozsudku a tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku soudy prvního i druhého stupně. V odůvodnění svého dovolání poukazuje především na rozpory mezi výpověďmi svědků a oběma soudům vytýká, že tyto rozpory neodstranily a důkazy náležitě nezhodnotily. Další námitku vznáší proti závěrům znaleckého posudku v oboru zdravotnictví – odvětví soudního lékařství, který oba soudy považovaly za objektivní důkaz. On sám jej však považuje za nesprávný a nemající žádné opodstatnění. Dále vytýká oběma soudům, že se nevypořádaly náležitě s otázkou, zda poškozený požíval ochrany veřejného činitele v době, kdy mělo dojít k incidentu. Při tom poukazuje na to, že poškozený sám překročil svoji pravomoc a obviněný na něj podal trestní oznámení. Je přesvědčen, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomocí veřejného činitele, resp. že chyběla subjektivní stránka trestného činu dle §155 odst. 1 tr. zákona. Poukazuje i na to, že policisté při jeho předvádění použili násilí a způsobili mu zranění. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů a aby jeho trestní stíhání zastavil.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten především konstatuje, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však v převážné části namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá učiněná skutková zjištění. Použitému dovolacímu důvodu odpovídá toliko tvrzení, že poškozený strážník městské policie nepožíval v inkriminované době ochrany jako veřejný činitel z důvodu překročení svých pravomocí a že tedy soudem použitá právní kvalifikace skutku jako trestného činu útoku na veřejného činitele je vadná. Tuto námitku dovolatele však státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství považuje za zjevně neopodstatněnou. Dle jeho názoru nelze akceptovat tvrzení obviněného, že předložením cestovního pasu dostatečně prokázal svoji totožnost a že tedy nebyl důvod k jeho předvedení na policii. Dle zákona o obecní policii totiž z cestovního pasu nelze zjistit bydliště jako jeden z údajů nutných ke spolehlivému zjištění totožnosti. Poškozený strážník tedy nepřekročil své pravomoci a ochrany veřejného činitele tedy v inkriminované době požíval. S námitkou obviněného v tomto směru se navíc dostatečně vypořádal již odvolací soud. Z uvedeného důvodu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby dovolání M. Š. bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je také osobou oprávněnou podat dovolání.
Protože dovolání lze podat pouze v případech taxativně vymezených v §265b tr. řádu, zabýval se Nejvyšší soud otázkou, zda obsah dovolání je v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, popřípadě jiným ze zákonných dovolacích důvodů. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání formálně ani věcně uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. V odůvodnění svého dovolání totiž obviněný pouze polemizuje s hodnocením provedených důkazů (rozpory ve svědeckých výpovědích, nesouhlas se závěry znaleckého posudku aj.) v rámci skutkových zjištění soudu a domáhá se vlastně přezkumu a přehodnocení právě těchto skutkových zjištění, nikoli právního hodnocení skutku. Přitom dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze uplatnit právě jen tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nemůže tedy být v souladu s uvedeným zákonným dovolacím důvodem, jestliže dovolatel namítá nesprávná skutková zjištění a teprve v důsledku případných nesprávných skutkových zjištění tvrdí, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení, v projednávaném případě k nesprávné právní kvalifikaci skutku. To platí i o námitce obviněného Š. ohledně údajného zneužití pravomoci poškozeným strážníkem městské policie. Otázka, zda poškozený požíval či nepožíval v době zákroku ochrany veřejného činitele, byla již dostatečně objasněna v rámci skutkových zjištění soudu s přesvědčivým závěrem, že ke zneužití pravomoci veřejného činitele nedošlo. Na této zjištěné skutečnosti nic nemění, že obviněný sám má na věc jiný názor, ostatně uplatněný již v rámci své obhajoby. Jestliže tedy v rámci skutkových zjištění soudu nebylo konstatováno zneužití pravomoci poškozeným, které by mělo za následek absenci zákonného znaku žalovaného trestného činu, je nutno námitku obviněného v tomto směru primárně považovat za námitku vůči skutkovému zjištění a nikoli za námitku proti právnímu posouzení. V projednávané věci je tedy zřejmé, že i v otázce právní kvalifikace se obviněný domáhá svým dovoláním přezkumu skutkových zjištění a teprve v důsledku toho i odlišného právního posouzení, které by pak dle jeho názoru mělo vyústit v zastavení trestního stíhání.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu. Jelikož v posuzovaném případě bylo dovolání podáno proti skutkovým zjištěním soudu a tedy z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. řádu, Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání M. Š. v souladu s citovaným ustanovením tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h