ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.358.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 358/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2003 dovolání podané obviněným Š. N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 44 To 589/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 15/2002, a rozhodl takto:
Dovolání Š. N. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 43 T 15/2002, byl obviněný Š. N. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona společně s obviněným F. Š., a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. řádu zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění F. Š. a Š. N. dne 1. 4. 2002 kolem 02.00 hod. v P.– Č. M., v ul. O. na volném prostranství proti vyústění ulice gen. J. po předchozí dohodě o tom, že poškozeným V. P. a D. V. odcizí přesně nespecifikované množství drogy, na místo předání drogy přijeli osobním motorovým vozidlem obv. N. zn. Renault 21, z auta vystoupili a šli k osobnímu motorovému vozidlu zn. Fiat Tipo, ve kterém seděli poškození V. P. a D. V., neboť tito očekávali příchod osoby jménem „M.“, kterou předtím telefonicky kontaktovali za účelem schůzky, následně obv. Š. teleskopickým obuškem rozbil levé přední sklo a obv. N. loktem pravé přední sklo vozidla poškozených, poté pod pohrůžkou použití zbraně, kterou držel v ruce obv. N., vytáhli pošk. V. P. a D. V. z vozu ven, obv. Š. prohledal celý vnitřní prostor jejich vozidla, nalezl krabičku od cigaret s obsahem drogy a následně vozidlo poškozených nastartoval a s tímto společně s obv. N., který řídil druhé vozidlo, odjeli, přičemž po chvíli byl obv. Š. v odcizeném vozidle zadržen hlídkou Policie ČR a obv. N. z místa ujel.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval dne 7. 11. 2002 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 44 To 589/2002 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu u obžalovaného F. Š. a v této věci sám znovu rozhodl. Odvolání Š. N. podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný Š. N. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 dovolání, ve kterém napadá jak výrok o vině, tak výrok o trestu, přičemž své dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění dovolání uvádí, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, zejména v otázce ovládacích a rozpoznávacích schopností u jeho osoby v době, kdy se skutek stal, a to v důsledku neúplně zjištěného skutkového stavu. Vyslovuje názor, že nebylo prokázáno, že by spáchal skutek, za který byl odsouzen, a dále vznáší námitku proti tomu, že soud zamítl jako nadbytečný jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Dále je přesvědčen, že uložený mu trest je v hrubém nepoměru s neprokázaným a neodůvodněným soudem tvrzeným jeho podílem na věci a jeho osobní situací. V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a vrátil věc tomuto soudu k doplnění jím navržených důkazů a novému rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především upozorňuje na skutečnost, že obviněný ve svém dovolání uplatňuje výhradně námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily s tím, že neuplatňuje žádné námitky proti právní kvalifikaci skutku. Vyslovuje závěr, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku sleduje změnu skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to změnu právního posouzení. Protože však takto pojaté námitky nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, navrhuje odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla trestnost jeho jednání náležitě prokázána v průběhu dokazování a jeho další námitky směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Obviněný ostatně sám ve svém dovolání uvádí, že k nesprávnému právnímu posouzení mělo dojít „v důsledku neúplně zjištěného skutkového stavu“.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejen formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, na druhé straně však musí také obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného Š. N. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h