ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.359.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 359/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2003 o dovolání podaném obviněnými R. P., H. P., I. V. a M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 6 To 387/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 122/97, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání všech obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 4 T 122/97, byli obvinění R. P., H. P., I. V. a M. S. uznáni vinnými pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., spáchaného formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili společně se spoluobviněnými M. L. a D. Z., tím, že společně v úmyslu vylákat od Č. p. plnění za neexistující pojistnou událost ve výši 429.088,- Kč „obviněný R. P. dne 10. 11. 1993 dovezl havarované vozidlo zn. Opel Calibra, ze SRN, přičemž vozidlo nechal dne 14. 12. 1993 zapsat u Dopravního inspektorátu na jméno obviněného D. Z., který mu k tomu poskytl potřebné osobní údaje, vozidlu byla přidělena a dne 11. 1. 1994 prodal obviněný R. P. vozidlo obviněné I. V., na kterou bylo převedeno, ačkoli vozidlo nebylo opraveno a nesplňovalo technické podmínky provozu na pozemních komunikacích, obviněná H. P. a obviněná I. V. dne 2. 2. 1994 nahlásily Č. p. z titulu zákonné odpovědnosti havárii, ke které mělo dojít dne 29. 1. 1994 mezi vozidly značky Mercedes 190 E, které údajně měl řídit obviněný M. L., jehož majitelkou byla obviněná H. P. a vozidlem Opel Calibra, které údajně měla řídit obviněná M. S., ačkoliv k pojistné události nedošlo, obviněná M. S. v téže době podepsala záznam o malé dopravní nehodě k uvedené škodní události, ač věděla, že k dopravní nehodě nedošlo, ve snaze umožnit úhradu nahlášené pojistné události, Č. p. a.s., oblastní správa pojištění motorových vozidel, P., obviněné I. V. náhradu škody nevyplatila.“ Za tento trestný čin byly všem obviněným uloženy tresty odnětí svobody podle §250 odst. 2 tr. zák., a to obviněnému R. P. v trvání osmnácti měsíců, a obviněným H. P., I. V. a M. S. tresty odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž výkon uložených trestů byl všem obviněným podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen, a to obviněnému R. P. na zkušební dobu v trvání pěti roků, obviněným H. P. a I. V. v trvání čtyř roků a obviněné M. S. v trvání tří roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. p., a. s., P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 6 To 387/2002, kterým podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných R. P., H. P., I. V., M. S. a D. Z..
Shora citované usnesení Městského soudu v Praze napadli obvinění R. P., H. P., I. V. a M. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřeli všichni o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný R. P. ve svém podání vyjádřil přesvědčení, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu a že nebylo prokázáno, že by jeho jednání bylo vedeno úmyslem sebe nebo jiné obohatit ke škodě cizího majetku. Podle jeho názoru soudy obou stupňů pochybily při hodnocení důkazů a nebraly v úvahu žádné důkazy svědčící ve prospěch obviněných. Na podporu těchto závěrů uvedl četné připomínky k provedenému dokazování. Z výše uvedených důvodů v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby nebo aby věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněná H. P. v dovolání poukázala na absenci takových důkazů, na jejichž základě by bylo možné akceptovat rozhodnutí o vině. Podle jejího názoru svou účastí ve věci plnila povinnost danou jí obecně závaznými právními předpisy a nejednala s úmyslem sebe nebo jiného obohatit a uvést někoho v omyl. Takové jednání pak nebylo možné považovat za protiprávní. V petitu svého dovolání proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a rozhodl o zproštění obviněné obžaloby nebo aby věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
V podstatě shodnými námitkami odůvodnila podané dovolání i obviněná I. V. s tím, že své jednání nepovažuje za protiprávní a shodně zní i petit jejího dovolání.
Rovněž obviněná M. S. vyslovila námitky proti závěru, že by její jednání naplnilo skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Provedené důkazy podle jejího názoru neprokazují, že by dopravní nehoda byla fingovaná. Soud I. stupně pochybil, když nepřihlížel k důkazům svědčícím v její prospěch. V petitu svého dovolání navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a rozhodl o zproštění obviněné obžaloby nebo aby věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněných se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, a navrhla, aby Nejvyšší soud k dovolání obviněných R. P. a M. S. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 a usnesení Městského soudu v Praze, a aby přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněných H. P. a I. V. navrhla odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že všechna dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Institut dovolání je tedy určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění ani hodnocení provedených důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. (srov. §265o odst. 2 tr. ř.). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním. V tomto smyslu je nutné připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, především obnovu řízení (§277 tr. ř. a násl.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 tr. ř. a násl.).
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní vady lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť za takové situace by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání odpovídající ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, spočívající v pochybení ve zjištění skutkového stavu, který však v dovolacích důvodech vyjmenovaných v §265b tr. ř. uveden není.
Jak vyplývá z obsahu podaných dovolání v posuzované trestní věci, založili všichni obvinění své dovolací námitky v podstatě na zpochybnění postupu soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů, jež označili za jednostranný, vedený v neprospěch obviněných, tedy v rozporu se zásadou platnou v tr. řízení „in dubio pro reo“, tj. v pochybnostech ve prospěch obviněného. Vadné právní posouzení žalovaného skutku tudíž spatřovali v nesprávné aplikaci ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. U všech obviněných se tedy jedná výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatelé spojili hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněných R. P., H. P., I. V. a M. S. byla podána z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovoláních spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, případně v nedostatečném rozsahu dokazování, tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová