ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.374.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 374/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2003 o dovolání podaném obviněným R. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 10 To 483/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 28/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 1 T 28/2002, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle „§247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák.“ /správně §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák./, kterého se dopustil dne 31. 1. 2002 v prodejně smíšeného zboží v obci V. u D. Za tento trestný čin mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 1 T 104/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 10 To 483/2002, kterým z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle „§258 odst. 1 písm. d) tr. ř.“ /správně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř./ zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému R. H. byl podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. „a)“, b), e) tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 1 T 104/2002, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 1 T 104/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný R. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel poukázal na skutečnost, že utrpěl těžký úraz, který si vyžádal opakovanou operaci spojenou s celkovou anestezí, které měly vyvolat zhoršení paměťových a vnímacích schopností obviněného. Z tohoto důvodu bylo na místě zvažovat ustanovení obhájce ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. Dovolatel dále uvedl, že postupem soudu mu bylo znemožněno zúčastnit se hlavního líčení dne 7. 8. 2002, když spoléhal na písemné ujištění zapisovatelky o termínu konání hlavního líčení. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti uvedené v §265d odst. 2 věta první tr. ř. a v §265f odst. 1 tr. ř. Dovolatel napadl všechny výroky obsažené jak v rozhodnutí soudu I. stupně, tak i soudu odvolacího.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existenci prvního z dovolacích důvodů zakládá porušení ustanovení o nutné obhajobě a druhý z uplatněných dovolacích důvodů se vztahuje na případy, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Námitka dovolatele podporující závěr o nutnosti ustanovení obhájce soudem I. stupně svým obsahem odpovídá formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., zatímco námitka o znemožnění přítomnosti obviněného v hlavním líčení postupem soudu obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podmínky nutné obhajoby jsou upraveny v §36 a §36a tr. ř. Podle §36 odst. 2 tr. ř. musí mít obviněný obhájce tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Tyto pochybnosti mohou podle názoru právní teorie i praxe vzniknout u obviněných, jejichž duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, dále u obviněných hluchých, němých, slepých, negramotných, těžce nemocných apod.
V předmětné trestní věci obviněný za okolnost vzbuzující pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit považoval opakované anestezie při operacích, kterým se před konáním hlavního líčení podrobil. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 6. 2002 však vyplývá, že se jej obviněný účastnil a vypověděl, že utrpěl zranění pravé nohy a pravé ruky, z jeho výpovědi však nelze dovodit zhoršení jeho paměti nebo schopnosti vnímat, když navíc na žádnou indispozici v tomto smyslu nepoukázal. Lze tedy uzavřít, že pouhá skutečnost, že obviněný v důsledku operací byl podroben anestezii není sama o sobě okolností vzbuzující pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř., když tato skutečnost není doprovázena jinou okolností, např. výraznými změnami v chování obviněného, které by mohlo vzbudit pochybnosti o jeho schopnosti vnímat prožité události, reprodukovat je event. reagovat na okolní vjemy. Jakékoli pochybnosti o duševním stavu obviněného nevyplývají ani z lékařských zpráv založených ve spise, v nichž se ošetřující lékaři vyjadřovali ke schopnostem obviněného osobně se účastnit jednání před soudem, přičemž v nich byly zmiňovány výlučně problémy fyzické v důsledku omezené pohyblivosti obviněného v rozhodném období. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou proto postupoval v souladu s platnou právní úpravou, když obviněnému, u něhož v průběhu soudního řízení nenastal žádný z možných projevů nezpůsobilosti náležitě se hájit, obhájce neustanovil. Nejvyšší soud tedy považuje námitky dovolatele uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. za nedůvodné.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. se hlavní líčení může provést v nepřítomnosti obviněného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Podle §202 odst. 4 tr. ř. nelze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
V posuzované trestní věci bylo dne 19. 6. 2002 konáno hlavní líčení, kterého se obviněný účastnil a v průběhu něhož byl proveden jeho výslech v procesním postavení obviněného. V závěru tohoto hlavního líčení bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo podle §219 odst. 1 tr. ř. hlavní líčení odročeno k požadavku obviněného na 7. 8. 2002 v 8.30 hod. Obsah tohoto usnesení vzal obviněný na vědomí, jak vyplývá z protokolu na č. l. 87. Dne 7. 8. 2002 se obviněný k hlavnímu líčení ve stanovenou dobu nedostavil a podle §202 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Závěrem tohoto hlavního líčení byl samosoudcem vyhlášen odsuzující rozsudek a hlavní líčení bylo skončeno v 9.10 hod. Ze spisu dále vyplývá, že v 9.50 hod. se do budovy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dostavil obviněný, s nímž byl sepsán tzv. „doplněk protokolu o hlavním líčení“. Z tohoto vyplývá, že obviněný jako důvod svého pozdního příchodu uvedl nepřesnou informaci týkající se začátku odročeného hlavního líčení, kterou obdržel „na lísteček“ od zapisovatelky M. Š. Samosoudcem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byl poté poučen, že dne 19. 6. 2002 vzal na vědomí termín hlavního líčení a „orientační lísteček“ nelze považovat za úřední listinu, která by v tomto ohledu mohla mít relevantní význam.
Z obsahu spisu tedy nevyplývají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tvrzení obviněného ohledně počátku hlavního líčení konaného dne 7. 8. 2002. Kromě obsahu protokolu o předchozím hlavním líčení, z něhož naopak vyplývá, že soud vyhověl žádosti obviněného konat další hlavní líčení až po skončení jeho rehabilitační léčby, je pro Nejvyšší soud podstatnou skutečnost, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou byl přítomen vyhlášení usnesení o odročení hlavního líčení stejně jako obviněný a k dalšímu jednání se dostavil správně v soudem určené době v 8.30 hodin.
V posuzovaném případě tedy Nejvyšší soud neshledal porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Hlavní líčení bylo provedeno v nepřítomnosti obviněného na základě rozhodnutí soudu, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, přičemž byly naplněny i další požadavky §202 odst. 2 tr. ř. Obžaloba byla obviněnému řádně doručena dne 3. 5. 2002 (viz č. l. 65), obviněný vzal termín konání hlavního líčení na vědomí, o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl obviněný vyslechnut v průběhu předchozího řízení, zejména v hlavním líčení dne 19. 6. 2002, k zahájení trestního stíhání došlo usnesením ze dne 11. 2. 2002 a toto usnesení bylo obviněnému řádně doručeno, obviněný prostudoval spis dne 25. 3. 2002, přičemž neučinil návrhy na doplnění vyšetřování. Obviněný se nenacházel ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a v posuzovaném případě se nejedná o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Protože v dané věci nedošlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, shledal Nejvyšší soud námitky obviněného podporující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedůvodnými.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v předmětné trestní věci nebyl shledán důvod pro ustanovení obhájce obviněnému a hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného bylo konáno při dodržení všech požadavků stanovených platnou právní úpravou. Nejvyšší soud tedy námitky dovolatele ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. považuje za neodůvodněné a dovolání za zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele vyjádřené v dovolání ohledně nutnosti ustanovení obhájce a porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová