ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.390.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 390/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2003 o dovolání podaném obviněným Z. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K. n. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 7 To 146/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 2 T 455/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 2 T 455/2001, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem šíření poplašné zprávy podle §199 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným pod body 1) – 5) výrokové části rozsudku. Podle §199 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem (§39a odst. 2 písm. b/ tr. zák.). Za podmínek §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu soud uložil rovněž trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Sony CM – DX 1000. Dalším výrokem rozsudku bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odkázání poškozených s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti výroku o trestu z předmětného rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 7 To 146/2002, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 5. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), s tím, že dovolání směřuje pouze proti výroku o trestu, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především namítl, že při úvahách o uložení trestu soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení §31 tr. zák. ve vztahu k §32 a §33 tr. zák. Podle dovolatele nebylo dostatečně vzato v úvahu jeho doznání jako důležitá polehčující okolnost, ačkoliv významně přispělo k objasnění činu. Dovolatel poukázal též na znalecký posudek z odvětví psychiatrie, podle něhož těžká neuróza, kterou trpí již od dětství, měla vliv na jeho schopnosti rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost a ovládat své jednání. Proto podle názoru dovolatele měly oba soudy dovodit, že jednal ve stavu snížené příčetnosti a k této okolnosti pak ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 tr. zák. přihlížet při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Dovolatel dále zdůraznil, že nové prostředí, ve kterém žije a pravidelné návštěvy u odborného psychoterapeuta mají pozitivní vliv na jeho osobu. Odvolacímu soudu vytkl, že ke shora konstatovaným skutečnostem ve svém rozhodnutí nepřihlížel a podobně jako soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že v daném případě nelze výkon trestu za podmínek §58 odst. 1 tr. zák., popř. §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložit. Vzhledem k těmto důvodům v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že výtky uplatněné v dovolání svou povahou vylučují, aby o nich mohlo být v dovolacím řízení věcně rozhodováno. Pokud jde o napadený výrok o trestu, státní zástupce odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v němž zákon soustřeďuje důvody, pro něž lze dovoláním napadnout rozhodnutí o trestu. Podle jeho názoru však dovolatel žádný z těchto důvodů neuplatnil a dovolání opřel výlučně o domnělé hmotně právní vady napadeného rozhodnutí, tj. o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Se zřetelem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí aby za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný Z. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř.
V posuzovaném případě opírá obviněný Z. K. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o námitku, že odvolací soud se ztotožnil s nesprávným výrokem o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, když o otázkách uložení trestu odnětí svobody rozhodoval rovněž v rozporu se zásadami vyjádřenými v (hmotně právních) ustanoveních §31, §32 a §33 tr. zák. Vadnost předmětného hmotně právního posouzení dovolatel ovšem spatřuje v důvodech, jež mají skutkovou povahu, namítá-li, že odvolací soud nevzal při posuzování správnosti uloženého trestu v úvahu jeho duševní stav i některé další důležité okolnosti týkající se jeho osobních poměrů i osoby samotné. To znamená, že de facto napadá procesní postup podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť i rozhodování o trestu je podmíněno zjištěním skutkového stavu věci v rozsahu nezbytném pro takové rozhodnutí. S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejícím odstavci je tedy zřejmé, že uplatněné dovolací námitky nelze vztahovat k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť je na toto ustanovení v dovolání formálně odkazováno. Současně je nelze podřadit ani pod jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř., a to ani v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citované dikce tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že namítaná nepřiměřenost trestu (sama o sobě) bez splnění zákonem vymezených podmínek tento dovolací důvod nezakládá. Dále je zapotřebí uvést, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1, písm. a) – l) tr. ř. , přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. dubna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler