ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.393.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 393/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2003 o dovolání podaném obviněným M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 5 To 579/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 7 T 1/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 7 T 1/2002, byl obviněný M. B. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., jichž se podle výroku rozsudku dopustil tím, že „dne 28.6. 2001 kolem 13.45 hodiny v K.-F., u laviček naproti budovy radnice, za přítomnosti dalších nejméně tří osob, znenadání fyzicky napadl poškozeného M. T., tak, že ho nejprve udeřil pěstí do obličeje v oblasti mezi očima, a vzápětí ho znovu udeřil hranou dlaně ruky zezadu do krku, načež z místa odešel, a způsobil tak poškozenému M. T. zranění – podvrtnutí krční páteře a pohmoždění měkkých tkání hlavy s odpovídající dobou léčení v trvání tří týdnů.“ Za to byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 7 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 1 T 33/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 5 To 194/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 5 To 579/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek Okresního soudu v Karviné tak nabyl právní moci dne 9. 12. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal včas prostřednictvím svého obhájce obviněný M. B. dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel především vyjádřil přesvědčení, že předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které vychází z nesprávného hodnocení provedených důkazů, resp. je způsobeno tím, že řízení bylo kusé, když nebyly provedeny všechny dostupné důkazy, a tím došlo k porušení zásad stanovených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Pokud by tyto důkazy byly všechny provedeny a správně vyhodnoceny, musel by podle jeho názoru soud dojít k závěru, že skutek nespáchal. Skutek proto neměl být posuzován jako trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a dovolatel měl být obžaloby zproštěn. Dovolatel zdůraznil, že se necítí vinným skutkem, pro který byl stíhán a odsouzen. V době, kdy mělo dojít ke spáchání tohoto skutku, na místě činu vůbec nebyl. Krajský soud v Ostravě se při přezkoumávání rozsudku Okresního soudu v Karviné jeho obhajobou řádně nezabýval, řádně ji neprověřil. Přitom výrok o vině se opírá toliko o nevěrohodnou svědeckou výpověď samotného poškozeného M. T. a nejisté svědecké výpovědi jeho dvou kamarádek R. P. a L. S. Dovolatel pak své výhrady konkretizoval a dodal, že soud nevzal v úvahu svědeckou výpověď jeho otce. Soudy obou stupňů nevyslechly jeho sestru V. B., ačkoli její výpověď spolu s dalšími důkazy mohla přispět k závěru o jeho nevině. Podle názoru dovolatele dovolací soud při náležitém a správném vyhodnocení provedených důkazů a doplnění řízení o výslech V. B. dospěje k závěru o jeho nevině, o tom, že skutek, pro který byl odsouzen, nespáchal, a tudíž, že právní kvalifikace podle §202 odst. 1 tr. zák. a §221 odst. 1 tr. zák. neodpovídá skutkovému stavu, když měl být obžaloby zproštěn.
V petitu dovolání dovolatel navrhl, aby dovolací soud „zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě 5 To 579/2002 ze dne 9. 12. 2002 podle §265k odst. 1) trestního řádu a podle §265l odst. 1) trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby řízení doplnil o výslech V. B. a poté znovu důkazy vyhodnotil, věc projednal a rozhodl.“
K dovolání obviněného se v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění.Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán pouze tehdy, spočívá – li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný M. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. (dovolatel sice výslovně nespecifikoval výrok, který svým dovoláním napadá, avšak z faktu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které obsahuje jediný výrok, je zřejmé, proti jakému výroku brojí).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného M. B. však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž poukazuje na to, že nebyly patřičně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy, nebyly ani provedeny všechny důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, což mělo vést k tomu, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, pokud byl označen za pachatele. Vzhledem k tomu má podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku, byl-li uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Je tedy zřejmé, že dovolatel se v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a aprobovaných soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval :
JUDr. Vladimír Veselý