ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.405.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 405/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2003 o dovolání, které podal obviněný G. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 10 To 54/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 242/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 1 T 242/2001, byl obviněný G. K. pod bodem 1) uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ v P. dne 21. 1. 2001 kolem 23.45 hodin v ul. J. před domem společně s další dosud neztotožněnou osobou poté, co nezjištěným způsobem otevřel automobil a vypáčil spínací skříňku a pomocí náhradní přístrojové desky nastartoval automobil, odcizil osobní automobil Audi A6, /D/, barvy zelené metalízy, čímž majiteli automobilu K. T. z B., SRN, způsobil škodu ve výši 930 400,- Kč.“ Týmž rozsudkem byl dále uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným pod bodem 2) výrokové části rozsudku. Za tyto trestné činy byl podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl za podmínek §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu soud dále uložil trest vyhoštění ve výměře pěti let.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 10 To 54/2002, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 3. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř. ).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný G. K. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jehož rozsah vymezil tak, že napadá výrok o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a celý výrok o trestu. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel odkázal na svoji dosavadní obhajobu, že inkriminované vozidlo neodcizil, nýbrž pouze přemístil na žádost V. K. Přitom zdůraznil, že V. K. nebyl v přípravném řízení jako svědek vyslechnut a nevypovídal ani v řízení před soudem, když nejprve uvedl, že se obviněného bojí a posléze prohlásil, že by si mohl sám způsobit nebezpečí trestního stíhání. Dovolatel současně namítl, že soudem prvního stupně nebyl vyslechnut ani údajný majitel vozidla K. T. a jeho výslech neprovedl ani odvolací soud. V souvislosti s inkriminovaným činem pak poukázal na další důkazy, jež byly ve věci provedeny a vyslovil přesvědčení, že jeho obhajoba jimi vyvrácena nebyla, neboť skutečnosti zjištěné na jejich podkladě nesvědčily pro závěr, že by do vozidla vnikl násilím ani že je odcizil. Soudům prvního i druhého stupně proto vytkl, že při hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. , což následně ovlivnilo i právní posouzení jednání dovolatele jako trestného činu krádeže. S ohledem na konstatované skutečnosti nebyly podle názoru dovolatele splněny zákonné podmínky pro zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř. a odvolací soud měl správně rozhodnout tak, že se rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušuje.
Vzhledem k těmto důvodům v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud předmětné usnesení Krajského soudu v Praze podle §265k tr. ř. v celé napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že námitky dovolatele evidentně nesměřují proti právní kvalifikaci skutku ani proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale výlučně proti skutkovým zjištěním ve věci učiněným. Dovolatel tak ve skutečnosti prosazuje akceptování zásadně odlišného skutkového základu, než k jakému dospěl nalézací soud a se kterým se odvolací soud ztotožnil. Takové námitky podle státního zástupce neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu stanovenému zákonem. Navrhl proto, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný G. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzovaném případě dovolatel opírá shora uvedený dovolací důvod o tvrzení, že soudy obou stupňů se řádně nevypořádaly s jeho obhajobou, nesprávně vyhodnotily důkazy, které měly k dispozici, zejména pak ty důkazy, které svědčily v jeho prospěch. Podle argumentace uplatněné v dovolání by přitom provedené, popř. nad dosavadní rámec doplněné dokazování, reálně umožňovalo zjištění takového skutkového stavu, jenž by vylučoval, aby předmětný skutek mohl být po právní stránce kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), na němž pak mělo být založeno (jako důsledek) vadné hmotně právní posouzení skutku.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k/ tr. ř.), je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
Jestliže dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání odkazuje na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., pak musí na druhé straně obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na toto zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno. V posuzované věci však namítanou existenci vad ve skutkových zjištěních jako vad procesní povahy nelze podřadit pod žádný z obou uplatněných dovolacích důvodů a ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený ve shora citovaném ustanovení zákona.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v případě obviněného G. K. shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler