ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.407.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 407/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2003 dovolání podané obviněným A. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 4 T 107/2001, a podle §265k odst. 1 a §265l odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001, se
z r u š u j e . Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Plzni se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 4 T 107/2001, byl obviněný A. P. uznán vinným trestnými činy obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 tr. zák., neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., kterých se dopustil v P. dne 27. 2. 2001, kolem 23.35 hod., jako řidič osobního automobilu značky Subaru Legacy tím, že pod vlivem alkoholu vjel na nástupní tramvajový ostrůvek, kde se střetl s celkem čtyřmi osobami a ohrozil život nebo zdraví dalších nejméně sedmi osob, přičemž v důsledku střetu došlo k usmrcení tří osob a způsobení těžké újmy na zdraví další osoby. Za tyto trestné činy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu deseti roků. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001, tak, že napadené rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o náhradě škody s výjimkou výroku, jímž byla poškozená K., p., a. s., odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Plzni napadl obviněný A. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že okolnosti případu nasvědčují tomu, že byl v době spáchání činu nepříčetný, a poukázal na námitky uplatněné v rámci řízení o odvolání, které podporovaly závěr o kvalifikaci jednání obviněného podle §201a odst. 1 tr. zák. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a nově rozhodl o uznání obviněného vinným trestným činem opilství podle §201a tr. zák. a o trestu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že dovolací námitky obsahově odpovídají formálně uplatněnému dovolacímu důvodu, nejsou však podle jeho názoru důvodné, neboť obviněný se podle skutkových závěrů soudů obou stupňů nacházel v době jednání nanejvýše ve stavu zmenšené příčetnosti. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v těchto případech určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Námitka dovolatele podporující závěr o právní kvalifikaci jednání obviněného podle §201a odst. 1 tr. zák. obsahově odpovídá formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Trestného činu opilství podle §201a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu. Nezbytným předpokladem kvalifikace jednání obviněného podle výše citovaného ustanovení je tedy existence stavu nepříčetnosti obviněného. Závěr o příčetnosti obviněného je závěrem právním, který soud činí na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů, zejména odborných závěrů znalců, k nimž dospěly v rámci znaleckého zkoumání. Znalecký důkaz je jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o otázce příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními z tohoto hlediska relevantními skutečnostmi. Takovému hodnocení však musí předcházet jednoznačný závěr soudu o stavu pachatele v době páchání trestné činnosti. Nepříčetnost jako jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu opilství podle §201a tr. zák. však musí být zjištěna na základě psychiatrického znaleckého posudku.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že otázka příčetnosti obviněného A. P. nebyla v posuzované trestní věci dostatečně objasněna. Skutková zjištění učiněná krajským soudem (shodně již soudem I. stupně) neposkytují dostatečný podklad pro právní závěr o příčetnosti obviněného a ani po doplněném dokazování novým znaleckým posudkem nebylo možné učinit jednoznačný závěr o vině obviněného žalovanými trestnými činy resp. trestným činem opilství podle §201a tr. zák.
Otázka příčetnosti obviněného byla stěžejní námitkou již v odvolání obviněného, přičemž odvolací soud vzhledem k nejasným závěrům znalců psychiatrů, kteří vypracovali znalecký posudek již v přípravném řízení, vyhověl návrhům odvolatele i státního zástupce a doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem zpracovaným Psychiatrickou klinikou I. l. f. U. K. v P. Na otázku ohledně rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného v době páchání trestné činnosti však zpracovatelé ústavního posudku (str. 16 ad 3.) odpověděli pouze tak, že obě tyto „schopnosti posuzovaného byly v době deliktu sníženy měrou podstatnou, ale pouze vlivem požitého alkoholu.“ V tomto vyjádření však chybí odpověď na zásadní otázku, a to míru snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného. Jak již vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 4. 6. 1992, sp. zn. 11 To 73/92, na něž poukazoval i dovolatel, nelze ustanovení §201a tr. zák. použít v případě, že pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti. Pouze pro upřesnění formulace odůvodnění tohoto rozhodnutí je nutné připomenout, že pojem „praktické vymizení“ jedné ze složek pachatelova jednání (rozpoznávací nebo ovládací) nutno vykládat tak, že snížení jedné nebo obou schopností se musí blížit jejich vymizení. Nestačí proto vyjádření znalců psychiatrů formulované pouze tak, že schopnosti pachatele byly snížené, byť měrou podstatnou. Pro objasnění této stěžejní otázky pro právní kvalifikaci jednání obviněného je nutné, aby příslušní znalci dospěli ke shodnému závěru o míře snížení uvedených složek jednání, a teprve poté bude moci soud zaujmout jednoznačné stanovisko k aplikaci odpovídající skutkové podstaty trestných činů na žalovaný skutek.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že otázka nepříčetnosti obviněného v době páchání žalovaného jednání, jakožto otázka právní, nebyla v dosavadním řízení dostatečně objasněna. Ani výsledky odvolacího řízení nedovolovaly učinit jednoznačný závěr o právní kvalifikaci skutku, pro který byla na obviněného podána obžaloba, a v tomto směru je proto nutné doplnit dokazování naznačeným směrem. S ohledem na očekávaný rozsah tohoto doplnění je možné konstatované vady napravit v řízení před odvolacím soudem, který ostatně již provedl důkaz čtením písemně vyhotoveného ústavního znaleckého posudku. Nejvyšší soud tedy námitky dovolatele ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal oprávněnými.
Z podnětu podaného dovolání rozhodl Nejvyšší soud tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z 22. srpna 2002, sp. zn. 9 To 708/2001, čímž se věc dostává znovu do stadia po podaném odvolání obviněného, a podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, neboť zjištěné a vytknuté vady nelze odstranit ve veřejném zasedání a bude třeba provést další dokazování.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová