ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.407.2003.2
sp. zn. 3 Tdo 407/2003-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2003, v rámci projednání dovolání, které podal obviněný A. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 4 T 107/2001, podle §265l odst. 4 tr. ř. takto:
Obviněný A. P. se n e b e r e do vazby.
Odůvodnění:
Obviněný A. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001, jímž byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 4 T 107/2001, a to ve výrocích o náhradě škody s výjimkou výroku, jímž byla poškozená K., p., a. s., odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 3 Tdo 407/2003, rozhodl Nejvyšší soud o podaném dovolání tak, že podle podle §265k odst. 1 a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001. Současně byla podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušena všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Plzni přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem k tomu, že v době projednání dovolání vykonával obviněný trest odnětí svobody, uložený mu výše citovaným rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město a výrok, o němž zůstal v odvolacím řízení nedotčen, bylo nutné po zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni rozhodnout o vazbě obviněného ve smyslu ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. Při posuzování otázky, zda obviněného ponechat ve vazbě, vycházel Nejvyšší soud zejména z následujících skutečností.
O vazbě obviněného bylo naposledy rozhodováno usnesením Krajského soudu v Plzni z 12. 4. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001 s tím, že ve vazbě byl ponechán z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vazební důvod dle písm. a) cit. ustanovení spatřuje v tom, že obviněný ujel z místa činu, skrýval se ve svém bydlišti, neotevřel na výzvu policie a v případě uznání viny je ohrožen i vysokým trestem odnětí svobody. S poukazem na záznamy obviněného v evidenční kartě řidiče o dopravních přestupcích, zejména pro překročení povolené rychlosti a požití alkoholu před jízdou, hrozilo dle názoru krajského soudu i opakování trestné činnosti, pro níž je stíhán, tedy důvod vazby dle §67 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání obviněného v době, kdy tento již vykonával trest odnětí svobody v trvání osmi let, přičemž osobní svoboda obviněného byla omezena od počátku března roku 2001. Přitom dospěl k závěru, že v současném stádiu trestního řízení již nejsou dány konkrétní skutečnosti vzbuzující důvodnou obavu ve smyslu §67 písm. a), c) tr. ř., tedy že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, a to přesto, že je nadále ohrožen vysokým trestem, ani možnost, že by opakoval trestnou činnost, pro níž je stíhán.
V rámci těchto úvah Nejvyšší soud přihlédl zejména k tomu, že obviněný má trvalé bydliště, i po dobu výkonu vazby udržoval vztahy s manželkou, snažil se odškodnit poškozené konkrétním jednáním, v průběhu trestního řízení projevil upřímnou lítost svého protiprávního jednání a především jeho neodstranitelnými následky. V neposlední řadě i přes jeho charakteristiku jako nezodpovědného řidiče vzal dovolací soud v úvahu fakt, že i po propuštění z výkonu trestu na svobodu, nemá obviněný oprávnění k řízení motorových vozidel, tudíž nehrozí ani obava, že by mohl opakovat protiprávní jednání, které je předmětem jeho trestního stíhání.
S ohledem na shora uvedené lze podle názoru Nejvyššího soudu důvodně očekávat, že vzhledem k průběhu dosavadního řízení, kdy obviněnému nadále reálně hrozí i uložení trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel při horní hranici zákonné trestní sazby a jím projevené lítosti, si vzal z následků svého jednání dostatečné ponaučení a že do rozhodnutí odvolacího soudu trestnou činnost opakovat nebude.
Nejvyšší soud přihlédl též k povaze institutu vazby, který je výjimečným zásahem do osobní svobody zaručené již Listinou základních práv a svobod (zejm. čl. 8) i ke striktní právní úpravě vazebních důvodů po novele trestního řádu, k níž došlo zákonem č. 265/2001 Sb., a jež nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Po zhodnocení všech relevantních skutečností neshledal v současném stadiu řízení u obviněného A. P. žádný z důvodů vazby podle §67 tr. ř. a rozhodl proto ve smyslu §265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. dubna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová