ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.424.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 424/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2003 o dovolání podaném obviněným P. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 3 To 119/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 53/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 3 T 53/2001, byl m.j. obviněný P. Č. uznán vinným pomocí k pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §8 odst. 1 tr. zák. a §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v přesně nezjištěný den počátkem října 1999 v D. vystavil fakturu č. 99/4 pro odběratele obviněného P. A., přestože věděl, že tato faktura bude obviněným P. A. užita při podávání přiznání k dani z přidané hodnoty k doložení nároku na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu a to i přesto, že k uvedenému zdanitelnému plnění nedošlo, přičemž uvedená faktura byla k dohodnutému účelu obviněným P. A. užita při podání přiznání k dani z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 1999, kdy neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 1.487.500,- Kč, avšak při následné kontrole byla tato skutečnost Finančním úřadem v D. zjištěna a daň z přidané hodnoty byla obviněnému P. A. doměřena.“ Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 3 To 119/02, tak, že odvolání obviněných P. A. a P. Č. podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný P. Č. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že v průběhu řízení před odvolacím soudem proběhlo veřejné zasedání a došlo k vyhlášení rozhodnutí bez přítomnosti obviněného. Obviněnému bylo totiž ze strany obhájce JUDr. M. V. sděleno, že jej bude zastupovat jiný obhájce. Obviněný proto požádal vrchní soud o odročení veřejného zasedání, aby měl čas seznámit nově ustanoveného obhájce se svými námitkami. Veřejné zasedání následně proběhlo bez přítomnosti obviněného. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že u předmětného dovolání přichází v úvahu jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., protože neobsahuje konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu a tudíž nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Námitky ohledně ustanovení nového obhájce a neochoty vrchního soudu odročit veřejné zasedání neodpovídají podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství skutečnosti, když naopak zmiňované veřejné zasedání proběhlo za přítomnosti obhájce JUDr. M. V., který žádné námitky ohledně nepřítomnosti obviněného nevznesl. Protože nedošlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Přestože podání obviněného nesplňovalo veškeré náležitosti dovolání vyjmenované v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., bylo Nejvyšším soudem akceptováno především s ohledem na věcné rozhodnutí, které dovolací soud učinil, jak bude rozvedeno níže. Lze konstatovat, že při odhlédnutí od chyb dovolání, v němž nebyl výslovně uveden výrok, který je jím napadán, lze považovat za dostačující vyjádření v tom směru, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, zejména proto, že jiný výrok v tomto rozhodnutí není obsažen. Zákonným způsobem rovněž nebyl citován dovolací důvod, neboť chybí označení zákonné normy, podle které je postupováno (trestní řád). Dále je třeba upozornit, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, má směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že dovolatel napadl rozhodnutí soudů obou stupňů, nejevila se ani konstatovaná formální vada v daném případě natolik významná, aby bylo možno učinit závěr, že obsah dovolání nesplňuje hlediska stanovená ve shora citovaném ustanovení zákona, a že je tedy třeba dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Vztahuje se tedy na případy, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Námitka dovolatele o nepřítomnosti obviněného ve veřejném zasedání obsahově odpovídá formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány. Vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. Podle §233 odst. 2 tr. ř. stanoví předseda senátu den veřejného zasedání tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.
V posuzovaném případě byl obviněný P. Č. o konání veřejného zasedání odvolacího soudu dne 22. 10. 2002 vyrozuměn dne 25. 9. 2002 a obhájce JUDr. M. V. dne 23. 9. 2002, jak vyplývá ze spisu, č. l. 191. Obhájce následně dopisem ze dne 24. 9. 2002 oznámil vrchnímu soudu, že se v daném termínu veřejného zasedání nemůže zúčastnit a požádal o jeho odročení na jiný termín. Následně dopisem ze dne 2. 10. 2002 pro případ, že by jeho žádosti nebylo vyhověno, požádal o zproštění obhajoby obviněného P. Č. Ke zproštění obhajoby ani k odročení veřejného zasedání však nedošlo a obhájce se dne 22. 10. 2002 osobně zúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu, k němuž se obviněný P. Č.nedostavil. Teprve dne 24. 10. 2002 byla soudu II. stupně doručena žádost obviněného P. Č. o odročení veřejného zasedání s tím, že na základě osobní rozmluvy s JUDr. V. by mu měl být ve věci ustanoven obhájce jiný.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě byli obviněný i obhájce o konání veřejného zasedání včas vyrozuměni, přičemž obhájce JUDr. M. V. nebyl obhajoby obviněného P. Č. zproštěn a nebyl ustanoven nový obhájce. Pokud mezi obviněným a obhájcem došlo k rozmluvě o možnosti změny osoby obhájce, stalo se tak bez vědomí odvolacího soudu, který jednal na základě jemu známých skutečností (osobní přítomnost ustanoveného obhájce při veřejném zasedání) v souladu se zákonem. Ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tedy došlo při dodržení všech relevantních požadavků stanovených platnou právní úpravou. Nejvyšší soud tedy námitky dovolatele ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. považuje za neodůvodněné a dovolání za zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele vyjádřené v dovolání ohledně porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak je uvedeno shora, je podané dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová