ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.472.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 472/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2003 o dovolání podaném obviněným O. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 326/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 23/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 1 T 23/2002, byl obviněný O. S. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. podle rozsudku tím, že
- spolu s obžalovaným S. S.
„dne 4.11.2001 kolem 0.15 hodin vnikl obžalovaný O. S. bez použití násilí po otevření vstupní branky na uzavřený pozemek domu v obci V. B., okres K., a dále zde bez použití násilí vnikl po otevření vrat do stodoly, nacházející se na uvedeném pozemku, odkud odcizil 2 ks horských jízdních kol, když jedno z horských kol následně předal S. S., kdy jde o hodnotu věci ve výši 1 400,- Kč a obžalovaný S. S. věděl, že kolo bylo odcizeno a že obžalovaný O. S. byl pro majetkovou trestnou činnost odsouzen a společně odjeli do obce B., zde kola uschovali, aby je následně prodali, svým jednáním způsobil obžalovaný O. S. majitelce E. Š., trvale bytem V. B., okr. K., škodu odcizením kol ve výši 3 200,-- Kč a poškozením ve výši 150,-- Kč,“ / bod 1) výroku rozsudku/,
- spolu obžalovanými S. S. a J. T.
„dne 12.11.2001 kolem 24.00 hod. se vloupali za použití násilí po uražení visacího zámku do stodoly, která je součástí rekreační chalupy v obci D. K., odkud následně odcizili rybářské vybavení a další věci, dále v uvedenou dobu v krádeži pokračovali a vloupali se za použití násilí po vyražení několika dveří do uvedené rekreační chalupy, odkud odcizili motorovou sekačku, tranzistorové rádio a další věci, svým jednáním způsobili majiteli MUDr. T. J., trvale bytem K., škodu na odcizených věcech ve výši 9 515,-- Kč a škodu na poškozeném zařízení ve výši 2 678,-- Kč“ /bod 2) výroku rozsudku/,
- spolu s obžalovaným S. S.
„dne 16.11.2001 kolem 24.00 hodin se vloupali za použití násilí po vyhnutí vstupních vrat do stodoly, která je součástí rekreační chalupy v obci D. K., odkud následně odcizili po uražení zabezpečovacího zámku motorovou sekačku zn. MF 70, svým jednáním způsobili majiteli MUDr. T. J., bytem K., škodu na odcizených věcech ve výši 8 000,-- Kč a na poškozeném zařízení ve výši 180,-- Kč“ / bod 3) výroku rozsudku/,
- spolu s obžalovaným S. S.
„ v přesně nezjištěné době ode dne 9.11.2001 do 10.11.2001 se vloupali za použití násilí po vyražení několika dveří do objektu společnosti D. Č., provozovny v obci K. H., odkud odcizili ruční elektrickou pilu a další věci, svým jednáním způsobili majiteli -poškozené organizaci D. Č. s.r.o. se sídlem v D. V. škodu na odcizených věcech ve výši 2 570,- Kč a škodu poškozením zařízení ve výši 3 498,70 Kč,“ /bod 4) výroku rozsudku/
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen „ve věci 1 T 194/2000 rozsudkem ze dne 14.11.2001 a ve věci 1 T 71/2000 zdejšího soudu rozhodnutím ze dne 11.5.2000.“
Za to byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Č. p. a.s. a MUDr. J. T. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 326/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 21. 10. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni (výroku o zamítnutí odvolání) podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný O. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. e), f) tr. ř.1
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolatel především uvedl, že nepřípustnost trestního stíhání dovozuje z ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Podle jeho názoru skutky, za které byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 1 T 23/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 326/2002, jsou svým charakterem pouze pokračujícími útoky, a tedy pokračujícím trestným činem, k útokům, pro které byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 1 T 92/2002, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2002, a proto nelze ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. proti němu vést další trestní řízení a znovu jej odsoudit. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolatel uvedl, že podle jeho názoru napadené usnesení spočívá v nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení, neboť Krajský soud v Plzni, pokud již neshledal důvody k zastavení trestního stíhání, jak uvedeno výše, nesprávně posoudil možnost využití ustanovení o ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. V souvislosti s tím vyslovil dovolatel přesvědčení, že Krajský soud v Plzni měl vzhledem k jeho předchozím odsouzením uložit trest souhrnný k rozsudku Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 1 T 207/2001, případně ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 1 T 92/2002 měl Krajský soud v Plzni postupovat podle §37a tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002 a v novém rozhodnutí zrušit výrok o vině a trestu tohoto rozsudku a znovu rozhodnout.
Z těchto důvodů dovolatel v petitu dovolání navrhl, aby „dovolací soud zrušil výrok napadeného usnesení KS v Plzni, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku OS v Klatovech ze dne 20.3.2002, č.j. 1 T 23/2002 – 208 a sám ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl rozsudkem tak, že trestní stíhání obviněného pro nepřípustnost dle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaví, eventuelně, aby dovolací soud po zrušení napadeného usnesení věc vrátil KS v Plzni k novému projednání a rozhodnutí s tím, že obviněnému by měl být uložen souhrnný trest dle §35 odst. 2 tr.z. a ve vztahu k rozsudku OS v Klatovech 1 T 92/2002 pak postupováno ve smyslu §37a tr.z.“
Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce k tomuto dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný O. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Nejvyšší soud se zabýval nejprve dovolacím důvodem uplatněným podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Důvodem dovolání podle tohoto ustanovení zákona je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 písm. c), d), f), g) tr. ř., přestože pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady.
Dovolatel tento dovolací důvod spatřoval v namítaném pochybení Krajského soudu v Plzni, který podle něj nesprávně posoudil možnost využití ustanovení o ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., případně nepostupoval podle §37a tr. zák.
Takto vymezené dovolací námitky ovšem pod shora citované ustanovení zákona nespadají, byť na ně dovolatel formálně odkazuje. Nutno zdůraznit, že dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nemohl být naplněn proto, že Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně po provedeném odvolacím řízení a přezkumu podle hledisek stanovených zákonem nerozhodl o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání ani o schválení narovnání, nýbrž zamítl řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného Ondřeje Součka proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 1 T 23/2002.
K tomu je třeba uvést, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o dovolací důvod, na který dovolatel podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. odkazuje. Pokud by obviněný podal dovolání jen z výše uvedených důvodů, muselo by být odmítnuto podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, jež bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Tentýž závěr platí rovněž ve vztahu k námitce dovolatele, že Krajský soud v Pzni měl, pokud již dospěl k závěru, že nejsou důvody postupu podle §35 odst. 2 tr. zák. či §37a tr. zák. a že zde není ani nepřípustnost trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., postupovat podle §37 tr. zák. a upustit od uložení dalšího trestu, jelikož trest uložený dřívějšími rozsudky je dostatečný. Tuto námitku totiž nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů.
Druhý dovolací důvod spočíval v námitce dovolatele, že skutky, pro něž byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 1 T 23/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 326/2002, tvoří pokračující skutek (a trestný čin) s útoky, pro které byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 1 T 92/2002, a proto nelze ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. proti němu vést další trestní řízení a znovu jej odsoudit. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jde o námitky právně relevantní.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, tedy tehdy jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Tento dovolací důvod dopadá na případy, kdy orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání a místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé. Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
V posuzovaném případě je třeba upozornit na to, že rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 1 T 92/2002, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2002, byl obviněný O. S. uznán vinný trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., který podle rozsudku spáchal dvěma útoky ve dnech 27. 4. 2002 až 29. 4. 2002 (vloupal se do restaurace N. R. v T., okres K., kde odcizil věci v hodnotě 1.806,80 Kč a na zařízení restaurace způsobil škodu 603,- Kč, a to ke škodě Z. B., a dále se vloupal do prodejny T. Z. S. v H., okres K., kde odcizil věci v hodnotě 2.836,50 Kč a na zařízení prodejny způsobil škodu ve výši 503,-Kč, vše ke škodě Z. S., přitom za stejnou trestnou činnost byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 11. 2001 sp. zn. 1 T 207/2001).
Tyto útoky však nelze považovat za součást pokračujícího skutku kvalifikovaného jako pokračující trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., pro který byl dovolatel pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 1 T 23/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 326/2002, již vzhledem k tomu, že pro naznačený skutek (a uvedené trestné činy) mu bylo sděleno dne 29. 11. 2001 obvinění. V souvislosti s tím je totiž nutno upozornit na ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., podle něhož pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
Z popsaných skutečností je zřejmé, že dovolateli nelze přisvědčit v názoru o překážce věci pravomocně rozhodnuté, pro kterou by jeho trestní stíhání pro skutek a trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 1 T 23/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 6 To 326/2002, bylo nepřípustné a bylo tak nutno jeho trestní stíhání v posuzované věci zastavit. Naopak je třeba zdůraznit, že v namítaném případě šlo o samostatný skutek spáchaný ve formě pokračování, o němž bylo správně meritorně rozhodnuto.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného O. S. odmítl, aniž by věc dále přezkoumával v rozsahu předpokládaném v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval :
JUDr. Vladimír Veselý