ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.486.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 486/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 dovolání podané obviněnou V. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 42 To 139/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 5/2002, a rozhodl takto:
Dovolání V. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 T 5/2002, byla obviněná V. S. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a byl jí podle §247 odst. 1 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná dne 3. 1. 2002 kolem 07,30 hod. v U. B., okr. U. H., v domě na ulici S. Č. v kanceláři K. P. s.r.o. U. B. jako zaměstnankyně této společnosti odcizila z příruční pokladny umístěné v neuzamčené zásuvce psacího stolu 3 kusy bankovek po 5.000,- Kč, které uschovala ve svém oděvu, přičemž téhož dne v odpoledních hodinách z důvodu obav před zjištěním svého jednání zničila tyto bankovky v prostoru WC, čímž svým jednáním způsobila společnosti K. P. s.r.o. U. B. škodu ve výši 15.000,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 4. 9. 2002 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 42 To 139/2002 odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku. Odkazuje se přitom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku.V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že nebyly splněny podmínky pro zahájení zkráceného trestního řízení, dále že nebyla splněna podmínka přistižení pachatele při činu, příp. bezprostředně po něm. Poukazuje na to, že její přiznání před policisty z U. B. nebylo spontánní a že mu neměla být přikládána větší věrohodnost než její výpovědi před soudem. Dále vyslovuje názor, že postup policisty N. se vymyká všem běžným zvyklostem a soudy nižší instance na tento postup měly adekvátně reagovat např. tím, že měly věc vrátit do přípravného řízení, kde teprve mělo dojít ke sdělení obvinění. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek soudu prvního stupně a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ke dni rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku nevyužila svého práva se k podanému dovolání vyjádřit.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a odvolacím soudem byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněná ve svém dovolání toliko opakuje námitky již dříve uplatněné v rámci své obhajoby. Tyto námitky zjevně neodpovídají formálně použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani jinému z dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu. Obviněná nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu, případně vznáší námitky proti postupu v přípravném řízení. Na jedné straně se tedy obviněná ve svém dovolání formálně odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 2 písm. g), l) tr. řádu, na druhé straně se však ve skutečnosti dožaduje toho, aby Nejvyšší soud v řízení o dovolání přezkoumával skutková zjištění soudu prvního i druhého stupně a činil tak v postavení, jako by byl soudem stupně třetího.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Z podaného dovolání jednoznačně vyplývá, žádná z podmínek k uplatnění tohoto dovolacího důvodu není naplněna a dovolání směřuje výhradně proti skutkovým zjištěním soudu, která v rámci řízení o dovolání přezkoumávat nelze. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud dále považuje za vhodné upozornit na skutečnost, že ačkoli je dovolání formulováno jako dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, v petitu svého dovolání obviněná nenavrhuje zrušení tohoto napadeného usnesení, nýbrž pouze zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o napadeném usnesení odvolacího soudu se ve svém návrhu nezmiňuje.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněné V. S. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h