ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.500.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 500/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 dovolání podané obviněným T. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 7 To 156/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 111/2002, a rozhodl takto:
Dovolání T. R. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 6 T 111/2002, byl obviněný T. R. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zákona, znásilnění podle §241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, dále trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. e), h) tr. zákona, znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona a trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §219 odst. 2 za použití §29 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zákona k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 25 roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) v přesně nezjištěné době od počátku prosince roku 2000 do 13. 12. 2000 v Ř., okr. P. – v., v pronajatém bytě rodinného domku, bez přítomnosti dalších osob, v několika případech osahával na prsou a těle nezl. E. K., jež byla dcerou jeho přítelkyně K. K., a žila s nimi ve společné domácnosti,
2) dne 20. 12. 2000 v přesně nezjištěné době kolem 06.30 hod. v Ř., okr. P. – v., v pronajatém bytě rodinného domku, udeřil tupým předmětem o relativně menší ploše do temene hlavy E. K., uskutečnil s ní násilný pohlavní styk a poté, aby nebyl ze spáchání tohoto činu odhalen, poškozenou působením tupého násilí o velké intenzitě na krk a současného tlaku na ústa zardoušením usmrtil, přitom jí způsobil oděrky vlevo na obličeji, na přední a obou bočních plochách krku a v podbradové krajině, krevní výrony a trhliny ve sliznici horního a dolního rtu, oděrku v krajině kosti křížové, oděrku na palci levé ruky, dvě drobné ranky charakteru ran řezných na ukazováku levé ruky, tržně zhmožděnou ránu na hlavě asi uprostřed v týlně temenní krajině s krevním výronem v měkkých pokrývkách lebních, krevní výron v měkkých pokrývkách lebních krajiny temenní vpravo, zlomeninu pravé temenní kosti, krevní výron v měkkých tkáních v okolí štítné chrupavky a v okolí štítné žlázy, tržnou ránu poševního vchodu,
3) dne 20. 12. 2000 v přesně nezjištěné době mezi 06.30 hod. až 9.00 hod. v Ř., okr. P. – v., v pronajatém bytě rodinného domku po usmrcení nezl. E. K., (ad 2), uskutečnil násilný pohlavní styk s J. K., a poté, aby nebyl ze spáchání tohoto činu odhalen, poškozenou působením tupého násilí na krk zardoušením usmrtil, přitom jí způsobil oděrky v oblasti pravého kyčle, na zádech podél dolní části hrudní páteře, na zadní ploše levého ramene, krevní výron v okolí štítné chrupavky a v okolí pravého laloku štítné žlázy, trhlinu poševní stěny a poševního vchodu.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 26. 11. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 156/02 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok o vině a na něj navazující výrok o trestu, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání uvádí, že v přípravném řízení i řízení před soudem nebyly náležitě objasňovány okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. Má za to, že od počátku trestního řízení byly jednostranně vyhledávány a předkládány důkazy, které měly svědčit o jeho vině a naopak nedostatečně zjišťovány okolnosti svědčící v jeho prospěch. Vyslovuje názor, že po zadržení a jeho vzetí do vazby byl průběh trestního řízení prokazatelně negativně ovlivňován jeho zdravotním stavem, neodborným zásahem lékaře, nedůsledným postupem policejních orgánů při ohledání místa činu, neexistencí jakéhokoli přímého důkazu proti němu aj. Postup orgánů činných v trestním řízení označuje za neobjektivní a vznáší námitku, že byl odsouzen především na základě znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, přičemž soudní znalci nedošli ke shodným závěrům. Poukazuje i na to, že byl odmítnut jeho návrh na doplnění dokazování. Připomíná i jeden ze závěrů znaleckých posudků ohledně snížení jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností v době spáchání trestného činu. Dále vytýká nalézacímu soudu, že při hodnocení důkazů vzal žalované jednání za prokázané na základě důkazů svědčících v jeho neprospěch a že narozdíl od těchto důkazů se hlouběji nezabýval některými závěry znaleckých posudků svědčících dle jeho názoru v jeho prospěch.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky obě napadená rozhodnutí zrušil a aby věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především upozorňuje na skutečnost, že obsahem dovolání je polemika, resp. výhrady k úplnosti dokazování a správnosti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, tedy pouze výhrady skutkové, které nelze uplatňovat v rámci použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Odkaz obviněného na tento dovolací důvod označuje za ryze formální, rozporný s obsahem konkrétně uplatněných námitek a názorů. V této části tedy považuje dovolání T. R. za dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, poukazuje státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství na skutečnost, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu neuplatňuje jiné než výše zmíněné námitky vůči skutkovým zjištěním soudů obou stupňů.
Protože dovolání T. R. bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o zamítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebylo jeho jednání správně skutkově posouzeno, dokazování nebylo objektivní a vina mu nebyla náležitě prokázána, přičemž soud nesprávně prováděl i hodnotil důkazy a nedoplnil dokazování dle návrhu obhajoby. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obviněný ve svém dovolání formálně odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 2 písm. g), l) tr. řádu, na druhé straně se však ve skutečnosti dožaduje toho, aby Nejvyšší soud v řízení o dovolání přezkoumával skutková zjištění, učiněná soudy obou stupňů.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, podané dovolání neodpovídá ani tomuto dovolacímu důvodu. Aby mohl být výše uvedený dovolací důvod úspěšně uplatněn, muselo by se jednat buď o odmítnutí či zamítnutí řádného opravného prostředku bez splnění procesních podmínek pro takové rozhodnutí, tedy o zamítnutí z tzv. formálních důvodů, nebo by muselo jít o případ, kdy odvolání bylo zamítnuto z jakéhokoli důvodu, pokud by však řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jak však z podaného dovolání jednoznačně vyplývá, žádná z podmínek k uplatnění tohoto dovolacího důvodu není naplněna a dovolání jak je výše uvedeno, směřuje výhradně proti skutkovým zjištěním soudu, která v rámci řízení o dovolání přezkoumávat nelze.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného T. R. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. řádu ).
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h