ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.501.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 501/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2003 o dovolání podaném obviněnou JUDr. R. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2002, sp. zn. 3 To 388/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 266/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 71 T 266/2001, byla obviněná JUDr. R. V. uznána vinnou trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč a byl jí stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 11. 2002, sp. zn. 3 To 388/2002, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou JUDr. R. V. uznal vinnou trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustila tím, že \"v přesně nezjištěný den v době od 26. 8. 1996 do 27. 7. 1998 jako soudkyně, zařazená do senátu 14C Okresního soudu v Novém Jičíně, založila do spisu sp. zn. 14C 216/96 téhož soudu, ve kterém podle rozvrhu práce projednávala návrh navrhovatelky MUDr. B. J. na zrušení bezpodílového spoluvlastnictví za trvání manželství s ing. M. J., zfalšovaný protokol ze dne 26. 8. 1996, obsahující nepravdivé společné prohlášení účastníků řízení, tj. MUDr. B. J. a ing. M. J., že dům na Ž. nám. v N. J. byl zakoupen výlučně z finančních prostředků ing. M. J., na kterém padělala podpisy MUDr. B. J., ing. M. J. a zapisovatelky P. S., když tyto osoby protokol v takovémto znění nepodepsaly, čímž vytvořila předpoklady k tomu, aby shora uvedená nemovitost nebyla zahrnuta do vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů J. ve prospěch ing. M. J., přičemž dne 28. 7. 1998 ing. M. J. jako navrhovatel do návrhu na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, podaného u Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 18 C 181/98, uvedenou nemovitost nezahrnul.\" Za tento trestný čin jí byl podle §158 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadla ve výroku o vině i trestu obviněná JUDr. R. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatelka v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že není možné souhlasit se závěrem, že se jednáním popsaným ve skutkové větě napadeného rozhodnutí dopustila trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., když krajský soud při svém rozhodování nesprávně posoudil znak skutkové podstaty \"vykonává svou pravomoc\". Do pravomoci dovolatelky jakožto soudkyně náležela práva a povinnosti v rozsahu vyplývajícím z tehdy platného a účinného občanského soudního řádu, ovšem pouze v rámci daném předmětem řízení, tj. v rámci projednání a rozhodnutí ve věci návrhu na zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů J. za trvání jejich manželství. Cokoliv, co do takto vymezeného předmětu řízení nepatřilo a co nebylo způsobilé ovlivnit výsledek tohoto řízení v podobě meritorního rozhodnutí, nebylo podle jejího názoru předmětem pravomoci dovolatelky. Zfalšovaný protokol se vůbec netýkal předmětu řízení, neboť za žádných okolností nemohl ovlivnit meritorní rozhodnutí v předmětné věci a otázka, do jaké míry se ten který z manželů podílel na získání společného majetku, stejně jako otázka, zda ta či ona konkrétní věc byla či nebyla za doby trvání manželství nabyta toliko z výlučných prostředků některého z manželů, nemohla být vůbec v rámci řízení o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů za trvání manželství řešena. Tyto otázky mohou mít význam toliko z hlediska řízení o vypořádání již zrušeného bezpodílového spoluvlastnictví, tedy v řízení věcně i formálně zcela odlišném. Ke zfalšování protokolu a jeho založení do spisu tedy nemohlo dojít v rámci výkonu pravomoci, která byla dovolatelce jakožto soudkyni v rámci konkrétního občanskoprávního řízení svěřena.
Dovolatelka dále zpochybnila způsobilost protokolu, založeného do spisu v rámci jednoho soudního řízení, ovlivnit výsledek jiného pozdějšího řízení o vypořádání již zrušeného bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V tomto formálně i věcně odlišném řízení by podle přesvědčení dovolatelky neměl naprosto žádnou důkazní hodnotu, a hodnocení jeho relevance jako okolnosti, jež podle skutkových zjištění odvolacího soudu \"mohla vytvořit předpoklady k tomu, aby nemovitost nebyla zahrnuta do vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů\" bylo proto naprosto mylné, v čemž dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení důsledků vyplývajících z ustanovení §149 odst. 1 a §150 zák. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění tehdy platném a účinném. V této souvislosti dovolatelka poukázala na konstantní soudní judikaturu, ze které vyplývá závěr, že v řízení o návrhu na vypořádání zrušeného bezpodílového spoluvlastnictví manželů není soud návrhem vázán, protože způsob jeho vypořádání vyplývá z právního předpisu. Proto nemohlo dojít ani k naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele \"v úmyslu způsobit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch\". Obviněná jako soudkyně naopak musela vědět, že založení zfalšovaného protokolu do spisu ve věci rozdělení bezpodílového spoluvlastnictví manželů nemohlo mít žádný hmotně právní ani procesní vliv na pozdější řízení o vypořádání tohoto spoluvlastnictví a nebylo způsobilé vyvolat neoprávněné zvýhodnění kteréhokoliv z účastníků předmětného řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je navíc zavinění dovozováno jen zcela nepřímo a bez racionálního podkladu. Podle názoru dovolatelky je proto vyloučené, aby byla naplněna subjektivní stránka trestného činu dle §158 tr. zák. V posuzovaném případě navíc podle vyjádření dovolatelky stěžejní část jednání popsaného ve skutkové větě napadeného rozhodnutí odporuje provedeným důkazům.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a vrátil věc nalézacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jeho názoru dovolatelka prezentovala účelový zužující výklad pravomoci soudkyně, když z titulu svého postavení byla oprávněna činit úkony i mimo bezprostřední projednávání věci, přičemž sepsání listiny, obsahující prohlášení účastníků soudní věci, jež směřuje ke stanovení individuálních majetkových práv a povinností manželů pro dobu po rozdělení jejich bezpodílového spoluvlastnictví, a její založení do spisu měly vliv na rozsah práv a povinností osob, jichž se týkaly. Tato listina nepochybně zhoršila právní postavení MUDr. J. a způsobila jí škodu, byt\' v té fázi řízení dosud pouze imateriální povahy. Ostatní námitky dovolatelky směřují podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do oblasti skutkových zjištění soudu a svým obsahem nenaplňují deklarovaný dovolací důvod. Dovolání je proto podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zjevně neopodstatněné. Proto v petitu svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest.
V dovolání musí být dále uvedeno z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265 b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud tedy zjistil, že v dovolání obviněné jsou všechny obsahové a formální náležitosti a rovněž bylo podáno ve lhůtě stanovené v §265e tr. ř. u příslušného soudu.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
V posuzované věci je nejprve třeba uvést, že ačkoli dovolatelka v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku směřovala své námitky jak proti rozsudku soudu I. stupně, tak i rozsudku soudu odvolacího, rozsudek soudu I. stupně byl právě napadeným rozsudkem soudu II. stupně zrušen v celém rozsahu, a proto se eventuelními vadami takového rozhodnutí nelze zabývat.
Dovolací námitky uplatněné obviněnou lze v podstatě považovat za relevantní z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelka totiž vyslovila přesvědčení, že soudem zjištěný skutek nemůže být právně kvalifikován jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Námitky, které pro své tvrzení použila, lze charakterizovat jako nesprávné posouzení znaků skutkové podstaty citovaného trestného činu, a to konkrétně jednak pravomoci soudce, a jednak úmyslu způsobit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.
Je třeba zdůraznit, že popis skutku, jenž je uveden ve skutkové větě, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu a dovolání obviněné je neopodstatněné z důvodů uvedených níže.
Především je nutné předeslat, že námitky uplatněné dovolatelkou, tvoří i součást námitek obsažených v řádném opravném prostředku - odvolání, a Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací se jimi vcelku podrobně zabýval a vypořádal se s nimi způsobem, který\' není v rozporu s názorem Nejvyššího soudu.
Pokud jde o namítaný fakt, že padělání předmětného protokolu v řízení o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM) nemohlo mít žádný vliv na rozhodnutí vydané v tomto řízení, a nemohlo tedy jít ze strany obviněné o realizaci její pravomoci jako soudkyně, nelze s ním souhlasit. (Pro úplnost je nutné doplnit, že tomuto bývalému institutu občanského práva podle současné právní úpravy odpovídá institut \"společné jmění manželů\".) Obviněné jako soudkyni Okresního soudu v Novém Jičíně byla podle rozvrhu práce přidělena věc návrhu MUDr. J. na zrušení BSM. Pokud podle skutkových zjištění odvolacího soudu založila do příslušného spisu 14 C 216/96 jí zfalšovaný protokol, bezesporu tímto vykonávala svou zákonnou pravomoc soudkyně odpovědné za obsah spisu vedeného v jí přidělené věci k projednání a rozhodnutí. Tato pravomoc obviněné mj. vyplývala z ustanovení §40 o. s. ř., který, i v tehdy platném znění, upravoval způsob sepisování protokolů o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky řízení. Z hlediska posouzení toho, zda sepsáním protokolu vykonává soudce svou pravomoc, není vůbec rozhodující, čeho se obsah takového úkonu týká (byt\' v dané věci šlo navíc o výslech účastníků mimo ústní jednání), ale podstatnou je skutečnost, že sepisováním protokolu o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, je fakticky pověřen předseda senátu, event. samosoudce, který také odpovídá za správnost a úplnost protokolu.
V tomto smyslu je tedy tvrzení dovolatelky, že cokoli, co by nepatřilo do rámce daného předmětem řízení, nebylo by ani předmětem její pravomoci jako soudkyně, nutno označit za mylné, neboť obviněná jako předsedkyně senátu dle zákona odpovídá za obsah protokolu z hlediska jeho správnosti a úplnosti. Paděláním protokolu o úkonu v řízení před soudem tak obviněná zcela bezpochyby vykonávala svou pravomoc, způsobem odporujícím zákonu, čímž naplnila skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Pro doplnění argumentace v této části lze rovněž odkázat na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku na straně 14 ve druhém odstavci, v níž jsou citovány povinnosti soudce vyplývající z ustanovení §54 odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích ve znění platném v předmětné době.
Pokud jde o druhý okruh dovolacích námitek týkajících se nenaplnění úmyslu způsobit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, jakožto znaku skutkové podstaty žalovaného trestného činu, byly rovněž shledány nedůvodnými. Přestože dovolatelka nezpochybnila, že k dokonání trestného činu podle §158 odst. 1 tr. zák. není zákonem vyžadován skutečný vznik škody, případně opatření neoprávněného prospěchu (shodně rozh. č. 25/1975 Sb. rozh. tr.), argumentovala v dovolání charakterem řízení o vypořádání BSM, v němž není soud vázán návrhem. Z tohoto faktu dovozuje, že ačkoli sice Ing. J. následně skutečně nezahrnul do svého návrhu na vypořádání BSM spornou nemovitost, nemohl tímto svým jednáním ovlivnit rozhodnutí soudu v řízení o vypořádání BSM, neboť soud nebyl jeho návrhem vázán. Obviněná jako zkušená soudkyně civilního úseku musela být seznámena s jednoznačným výkladem příslušných ustanovení občanského zákona, což svědčí pro absenci jejího úmyslu způsobit jinému neoprávněný prospěch.
Ze sporného protokolu z 26. 8. 1996 založeného ve věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 216/96, vyplývá, že kromě opakování tvrzení z podané žaloby ve věci, se údajně přítomní účastníci řízení o zrušení BSM shodně vyjádřili tak, že předmětný dům na ulici Ž. v N. J. byl zakoupen z výlučných finančních prostředků odpůrce, tedy Ing. J. Jiný majetek, který v době podání návrhu tvořil bezpodílové spoluvlastnictví manželů, není v protokolu označen. Ačkoli tedy skutečně nebylo nutné v tomto druhu řízení specifikovat majetek, jež tvořil společné vlastnictví manželů, přesto výlučně ohledně této nemovitosti bylo prakticky učiněno souhlasné vyjádření obou manželů týkající se nákladů na její pořízení.
Je zcela nepochybné, že takové prohlášení, byt\' bylo v daném řízení zcela bezvýznamné, mohlo mít nezanedbatelný význam pro následné posuzování vlastnictví k této nemovitosti. Pokud účastníci řízení před soudem učiní do protokolu souhlasné prohlášení, které se může týkat i jiných oblastí než vlastnictví k věci, nelze bez dalšího takový úkon zpochybňovat, resp. lze důvodně očekávat, že k takové listině bude přistupováno jako k pravdivé, pokud se neprokáže opak. Správně tak odvolací soud dovodil, že obviněná svým jednáním zvýhodnila ing. J. jakožto účastníka řízení, když navíc následným jednáním právě tento svědek nezahrnul danou nemovitost do svého návrhu na vypořádání BSM, čímž svého předchozího zvýhodnění obviněnou prakticky využil. Závěr odvolací soudu o naplnění i tohoto znaku skutkové podstaty trestného činu podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. je tedy zcela oprávněný.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací nepochybil, jestliže zjištěný skutek kvalifikoval uvedeným způsobem, právní posouzení skutku nebylo dovolacím soudem shledáno vadným a dovolací námitky odpovídající důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na skutečnosti uvedené v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné odmítl, a to z důvodů stručně uvedených shora (§265i odst. 2 tr. ř.), přičemž toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová