ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.561.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 561/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2003 dovolání nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 To 1/2003, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 184/2002, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 12 T 184/2002 byla podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití §188 odst. 1 písm. b) tr. řádu postoupena Úřadu městské části B. – s. k projednání přestupku věc obviněného R. K. pro skutek spočívající v tom, že obviněný v B. dne 1. 6. 2001 v době kolem 18.20 hod. na ulici L. před domem bránil svým osobním motorovým vozidlem tovární značky Daewoo Racer, J. P., trvale bytem B., ve vjezdu do jeho garáže, kdy při následném konfliktu kopnul do osobního motorového vozidla poškozeného, tovární značky Peugeot 405, barvy šedé metalízy, dále jej slovně a poté fyzicky napadl, čímž poškozenému J. P. dle závěrů znaleckého posudku způsobil zranění, které jej nemohlo omezit v obvyklém způsobu životu po dobu delší než sedmi dnů a škodu na poškozeném vozidle ve výši 2.936,--Kč.
Proti uvedenému usnesení podal poškozený J. P. stížnost, kterou se zabýval v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2003 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 1/2003 stížnost poškozeného podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl, neboť byla podána osobou neoprávněnou.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně podala ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného R. K. dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Uvádí, že rozhodnutím Krajského soudu v Brně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. d) tr. řádu, ač byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. Ve zdůvodnění svého dovolání namítá, že Krajský soud v Brně přehlédl, že soud prvního stupně rozhodl o postoupení věci k projednání přestupku v době, kdy již uplynula propadná roční lhůta ve smyslu §20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku. Po uplynutí této lhůty (k němuž v daném případě došlo dne 1. 6. 2002) nelze řízení o přestupku zahájit, protože případná odpovědnost obviněného R. K. za přestupek spáchaný jednáním popsaným v obžalobě již ze zákona zanikla. Nejvyšší státní zástupkyně tedy dovozuje, že posuzovaný skutek nemohl být v době rozhodování soudu prvního stupně posouzen jako přestupek, na což ani soud druhého stupně náležitým způsobem nereagoval a rozhodnutí Městského soudu v Brně ponechal beze změny, přestože jde o rozhodnutí učiněné v očividném rozporu se zákonem.
V petitu svého dovolání tedy nejvyšší státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i usnesení Městského soudu v Brně a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout jen pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 písm. d) tr. řádu se rozhodnutím ve věci samé rozumí usnesení o postoupení věci jinému orgánu a podle §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) téhož odstavce. Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání vyslovuje názor, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. d) tr. řádu, ač byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně tedy z uvedeného důvodu dovoláním napadá jako rozhodnutí soudu ve věci samé.
Uvedenému názoru však v posuzovaném případě nelze přisvědčit. Je sice zjevné, že usnesení Krajského soudu v Brně se týkalo usnesení o postoupení věci jinému orgánu ve smyslu §265a odst. 2 písm. d) tr. řádu, nicméně samotné rozhodnutí odvolacího soudu povahu rozhodnutí ve druhém stupni o postoupení věci nemá a přípustnost dovolání podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. řádu nepřichází v úvahu. Krajský soud v Brně svým usnesením o zamítnutí stížnosti poškozeného (tedy osoby, které nepřísluší právo podání stížnosti jako řádného opravného prostředku) správně takovou stížnost zamítl. Protože řádným opravným prostředkem podaným buď obviněným nebo státním zástupcem rozhodnutí soudu prvního stupně o postoupení věci nebylo napadeno, stalo se pravomocným. Přitom s ohledem na ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu byl Krajský soud v Brně povinen předmětnou stížnost poškozeného zamítnout, a to z úřední povinnosti a nebyl ani oprávněn z podnětu takové stížnosti napadené usnesení vůbec meritorně přezkoumávat. Za této procesní situace je názor, že rozhodnutí odvolacího soudu má povahu druhostupňového rozhodnutí ve věci samé, nepřijatelný.
Nejvyšší státní zástupkyně správně ve svém dovolání upozorňuje, že soud prvního stupně měl možnost zjevně chybné usnesení sám zrušit autoremedurou ve smyslu §146 odst. 1 tr. řádu a pokračovat v řízení, což neučinil. Naproti tomu již neupozorňuje na stejně zjevnou skutečnost, že k podání řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně byl aktivně legitimován kromě obviněného i státní zástupce, což však neučinil. Nejvyšší státní zástupkyně v důsledku toho tak usiluje dovoláním, jako mimořádným opravným prostředkem o totéž, čeho bylo možno dosáhnout formou řádného opravného prostředku (stížností).
Vzhledem k tomu, že nelze považovat napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně za rozhodnutí ve věci samé ve formě zamítnutí řádného opravného prostředku ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, nelze ani dovodit, že je v projednávané věci naplněna podmínka přípustnosti dovolání ve smyslu §265a tr. řádu. Podaným dovoláním dle názoru Nejvyššího soudu namítané pochybení zhojit nelze. Kontraproduktivním je pak návrh na zrušení jinak správného a zákonného rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li dovolání přípustné. Protože v posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné, rozhodl o jeho odmítnutí v souladu s citovaným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h