ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.563.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 563/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2003 o dovolání, které podal obviněný RNDr. B. D., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 3 To 239/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 51/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 5 T 51/2002, ve věci obviněných RNDr. B. D. a O. M. byl obviněný RNDr. B. D. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák, který podle rozsudku spáchal tím, že „v červnu 2001 vyrobil a předal O. M. v B. bez povolení metamfetamin – pervitin, dne 12. 11. 2001 po provedené výrobě předal O. M. plastový sáček s obsahem 10,273 g látky obsahující pervitin, který je zařazen jako psychotropní látka v příloze číslo 5 zákona číslo 167/98 Sb.“
Za to byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 15 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci, a to věcí podrobně popsaných ve výroku předmětného rozsudku.
Z podnětu odvolání Městského státního zástupce v Brně proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 3 To 239/2002, tak, že ohledně obviněného RNDr. B. D. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a podmíněném odkladu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že jmenovanému obviněnému uložil podle §187 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody na 12 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Jinak stran tohoto obviněného ponechal napadený rozsudek nezměněný. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 3. 6. 2002 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a v souvislosti s tím nabyl v nedotčené části týkající se obviněného RNDr. B. D. téhož dne právní moci také uvedený rozsudek Městského soudu v Brně.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně (výroku, jímž byl zrušen uvedený rozsudek Městského soudu v Brně ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a jeho podmíněném odkladu, a výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody) podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný RNDr. B. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především uvedl, že krajský soud ve svém rozsudku uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody porušil hmotně právní ustanovení trestního zákona, a to §23, §31 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zák. Dále připustil, že spácháním trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. se pachatel dopustí jednání pro společnost velmi nebezpečného, přičemž je tendence při ukládání trestu klást důraz na represivní stránku trestu a případně pachatele odradit od dalšího páchání obdobné trestné činnosti. Z celospolečenského hlediska je na místě, když orgány činné v trestním řízení postupují proti těmto pachatelům při dodržování všech zákonných prostředků s maximální tvrdostí. Nicméně i při této trestné činnosti nutno postupovat individuálně. Tak tomu ovšem podle dovolatele v posuzovaném případě při ukládání trestu odnětí svobody nebylo. Soud porušil ust. §58 odst. 1 tr. zák., neboť podcenil jeho osobu a dosavadní způsob života. K tomu dovolatel zdůraznil, že vedl dosud řádný život, jako důchodce žije v nezávadném prostředí. Je tedy velmi pravděpodobné, že v jeho případě jde o ojedinělé a výjimečné vybočení z jinak normálního života a pro jeho nápravu postačí již jenom hrozba výkonem trestu odnětí svobody. Uložením i podmíněného trestu odnětí svobody by došlo k naplnění ust. §23 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák. Nepodmíněný trest se zde podle přesvědčení dovolatele jeví jako nepřiměřeně přísný.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 3 To 239/2002, v dovoláním dotčených výrocích zrušil a sám rozsudkem rozhodl tak, že podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití ust. §265m odst. 1 tr. ř. uloží odsouzenému trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let.“
K dovolání se v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poznamenala, že dovolání lze ze základních obecných hledisek označit za přípustné, avšak dovolatelem uváděný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se vztahují výlučně k ukládání trestu. V uvedené souvislosti poukázala na to, že do oblasti ukládání trestu směřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého obviněnému nesmí být uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. lze uložit trest odnětí svobody na jeden rok až pět let, což v daném případě bylo dodrženo. Z uvedeného tak podle státní zástupkyně vyplývá, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ust. §265b tr. ř. a nadto uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný RNDr. B. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání také splňuje náležitosti předpokládané ust. §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzovaném případě dovolatel spatřuje hmotně právní vady napadeného rozhodnutí v nesprávné aplikaci těch ustanovení trestního zákona, jež měly být rozhodné pro ukládání trestu. Odvolacímu soudu vytýká, že při svém rozhodování náležitě nezhodnotil jeho dosavadní řádný způsob života a fakt, že jako důchodce žije v nezávadném prostředí, z čehož má vyplývat, že v jeho případě jde o ojedinělé a výjimečné vybočení z jinak normálního života a pro jeho nápravu postačí již jenom hrozba výkonem trestu odnětí svobody. Námitky dovolatele tak ve skutečnosti směřují vůči skutkovým zjištěním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), jež se vztahovala k následnému rozhodnutí o trestu, který dovolatel s ohledem na ust. §23 tr. zák., §31 odst. 1 tr. zák. a §58 odst. 1 tr. zák. považuje za nepřiměřený. Jak již bylo rozvedeno v předcházejícím odstavci, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být ovšem spatřován ve vadách procesní povahy, byť by mohly mít i hmotně právní důsledky. Namítanou nepřiměřenost uloženého trestu současně nelze podřadit ani pod jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř., a to ani v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citované dikce tohoto ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že nepřiměřenost trestu (sama o sobě) bez splnění zákonem vymezených podmínek tento dovolací důvod nezakládá.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval :
JUDr. Vladimír Veselý