ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.578.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 578/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2003 o dovolání podaném obviněnou M. Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 9 To 22/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 48/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 6 T 48/2002, byla obviněná M. Ch. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 26. 11. 1998 v úmyslu získat finanční prostředky uplatnila u Č. p., a.s., v P., náhradu škody z pojistné události dopravní nehody svého osobního automobilu zn. VW Golf, při dopravní nehodě k níž mělo dojít dne 21. 11. 1998 v 17. 45 hodin v k.o. D. B. s vozidlem Mazda 626, řízeným sv. D. U., přestože věděla, že k takovéto dohodě nedošlo a Č. p. jí byla vyplacena náhrada ve výši 155.360,- Kč a Č. p., a. s., sídlem P., tak způsobila škodu v téže výši.“ Za tento trestný čin byla podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou svým trestným činem způsobila. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné stanovena povinnost zaplatit poškozené Č. p., a.s., sídlem P., částku 155. 360,- Kč,- jako náhradu škody, kterou svým trestným činem způsobila.
O odvolání obviněné rozhodl v druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 9 To 22/2003, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 1. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadla obviněná M. Ch. ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 písm. tr. ř. dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatelka v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především namítla, že odvolací soud ve svých závěrech vycházel z jiných důkazů než soud prvního stupně. Mělo se jednat o úřední záznam, který nebyl ověřován, přičemž nebyla slyšena ani osoba, která jej vypracovala. Odvolací soud měl dále při rozhodování nepřípustně vycházet z protokolu o trestním oznámení, který jako důkaz nebyl v řízení proveden. Dovolatelka současně poukázala na to, že k její tíži nebylo možno přičítat skutečnost, že se ztratil originál pokutového bloku, předmětná nehoda nebyla u svědkyně D. U. zaznamenána v evidenční kartě řidiče, ani to, že došlo ke ztrátě likvidačního spisu. Podle názoru dovolatelky nebyl správný závěr obou soudů ani ohledně právní kvalifikace jejího jednání, jestliže bylo posuzováno „podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., nikoliv podle §250a tr. zák.“ Závěrem vyslovila přesvědčení, že se „ničeho nedopustila“. V petitu dovolání proto navrhla, aby dovolací soud shledal podané dovolání důvodným, zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 9 To 22/2003, a tomuto soudu pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně k dnešnímu dni nevyužila svého práva písemně se k dovolání obviněné vyjádřit (§265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněná M. Ch. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti vyplývající z ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti významné z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i z jiných právních odvětví).
V posuzovaném případě ovšem dovolatelka opřela shora uvedený dovolací důvod zejména o námitky týkající se správnosti hodnocení důkazů soudy obou stupňů a procesní způsobilosti (resp. nezpůsobilosti) některých provedených důkazů. Ve skutečnosti tak napadla soudy zjištěný skutkový stav a domáhala se jeho revize dovolacím soudem. Z důvodů, jež byly blíže rozvedeny v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolatelkou vytýkané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo možno považovat za právně relevantní dovolání výlučně v té části, kde dovolatelka poukázala na to, že její jednání nemělo být posuzováno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ale toliko jako trestný čin pojistného podvodu podle „§250a tr. zák.“.Toto namítané nesprávné hmotně právní posouzení skutku však dovolatelka ponechala pouze v rovině konstatování, aniž by použila jakoukoliv argumentaci.
Ve výše uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že trestný čin pojistného podvodu podle §250a tr. zák. obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty. V první z nich pachatel při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí (§250a odst. 1 tr. zák.). Ve druhém případě pachatel úmyslně vyvolá pojistnou událost (srov. §797 odst. 2 OZ), nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu (§250a odst. 2 tr. zák.).
Ačkoliv dovolatelka neuvedla, má-li na mysli trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. nebo podle §250a odst. 2 tr. zák., je z popisu skutku uvedeného v rozsudku soudu prvního stupně i ze skutkových zjištění soudů obou stupňů zřejmé, že naplnění žádné z obou skutkových podstat nepřicházelo v předmětné věci v úvahu. Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí správně vyhodnotil rovněž skutečnost, že v posuzovaném případě došlo k pojistnému plnění ze zákonného pojištění vozidla svědka M. U. Soudu prvního stupně ani soudu odvolacímu proto nelze vytýkat, že nepoužily ustanovení §250a tr. zák., jež je vůči ustanovení o trestném činu podvodu podle §250 tr. zák. speciální. Uplatněné dovolací námitky vůči správnosti posouzení uvedených hmotně právní otázek tak zcela postrádají opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné M. Ch. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler