ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.579.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 579/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. června 2003 dovolání podané obviněným M. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 13 To 315/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 174/2002, a rozhodl takto:
Dovolání M. K. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 4 T 174/2002, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 a §250 odst. 1, 2 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 3 za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zproštěn obžaloby z dalšího skutku popsaného ve výroku uvedeného rozsudku, neboť tento skutek nebyl posouzen jako trestný čin. Dále uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) v R. n. J., okr. S., od přesně nezjištěné doby od počátku roku 2001 do 31. 10. 2001 pod záminkou půjček a na základě nepravdivých údajů postupně vylákal na M. S., bytem R. n. J., peníze v celkové částce nejméně 1.500.000,- Kč a dále mobilní telefon zn. Nokia 3210 v hodnotě 7.000,- Kč, které do současné doby přes několikeré upomínky a sliby nevrátil,
2) v R. n. J., okr. S., dne 8. 6. 2001 prostřednictvím mobilního telefonu nabízel M. K., jakožto majiteli realitní kanceláře O., jejíž telefonní číslo zjistil z inzertních novin, ke koupi rekreační chalupu v R. n. J. za částku 200.000,- Kč a požadoval poskytnutí zálohy ve výši 150.000,- Kč následujícího dne, přičemž proti pravdě se vydával za vlastníka uvedené nemovitosti a vlastníkem nemovitosti Z. L. nebyl ani pověřen k prodeji této nemovitosti, když k realizaci jeho plánu a předání zálohy nedošlo proto, že M. K. zjistil pravý stav věci.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se zabýval dne 9. 10. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Hradci Králové. Ten svým usnesením sp. zn. 13 To 315/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v S. dovolání, ve kterém napadá výrok o vině napadeného rozhodnutí a odkazuje se při tom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že odvolací soud měl zrušit rozsudek napadnutý odvoláním. Soudu prvního stupně vytýká, že jej uznal vinným podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zákona, aniž by se zabýval aplikací ustanovení §88 tr. zákona. Vytýká soudu nesprávné hodnocení provedených důkazů, zejména v souvislosti s posouzením skutkových okolností podmiňujících použití kvalifikované skutkové podstaty. Vyjadřuje přesvědčení, že u skutku uvedeného pod bodem 1) napadeného rozsudku mohl být uznán vinným toliko podle základní skutkové podstaty. I pokud jde o skutek uvedený pod bodem 2) napadeného rozsudku, vytýká rovněž absenci právního posouzení podle ustanovení §88 odst. 1 tr. zákona a i v tomto případě vyslovuje názor, že mělo dojít k odsouzení toliko podle základní skutkové podstaty, tedy podle §250 odst. 1 tr. zákona. V petitu dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky postupem podle §265k odst.1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a aby věc přikázal soudu (nespecifikuje kterému) k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten v prvé řadě upozorňuje na skutečnost, že část námitek uplatněných v dovolání (týkající se bodu 1 napadeného rozhodnutí) směřuje proti skutkovým zjištěním soudu a rozchází se tedy s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť takové námitky nelze v řízení o dovolání přezkoumávat. Námitky směřující proti použité právní kvalifikaci v rámci bodu 2 výroku o vině sice shledává s použitým dovolacím důvodem za souladné, nicméně je označuje za zjevně neopodstatněné, a to s ohledem jednak na zjištěnou hranici způsobené škody, která několikanásobně překročila spodní hranici škody nikoli malé (§89 odst. 11 tr. zákona), jednak s ohledem i na další zjištěné okolnosti odůvodňující použití vyšší trestní sazby. Konstatuje, že byly splněny předpoklady pro použití vyšší trestní sazby v souladu se zákonem i se skutkovými zjištěními soudu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o odmítnutí podaného dovolání jako zjevně neopodstatněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tomuto dovolacímu důvodu podané dovolání odpovídá pouze zčásti, neboť obsahuje i námitky, které směřují proti skutkovým zjištěním soudu. Jedná se o ty námitky, ve kterých obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu včetně hodnocení důkazů.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Jestliže tedy dovolání M. K. zčásti napadá skutková zjištění soudu, jsou tyto námitky v rámci řízení o dovolání nepřezkoumatelné, neboť v této části je dovolání podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu a dovolání by v této části muselo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Dovolání M. K. však kromě nepřezkoumatelných námitek napadajících skutková zjištění obsahuje i výtky proti použité právní kvalifikaci ohledně skutku popsaného pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku, které formálně použitému dovolacímu důvodu odpovídají. Námitky dovolatele v této části však Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněné. V posuzovaném případě je zřejmé, že užitá právní kvalifikace jednání obviněného odpovídá skutkovým zjištěním obou soudů, včetně zjištění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. S ohledem na tato skutková zjištění byl správně posouzen konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, jako základní kriterium pro užití ustanovení §88 odst. 1 tr. zákona. I když v odůvodnění rozhodnutí obou soudů není blíže rozveden postup soudu podle §88 odst. 1 tr. zákona, je popis skutečností rozhodných pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení ve výroku i v odůvodnění obou rozhodnutí dostatečný a ohledně obou skutků náležitě přesvědčivý. Pochybení obou soudů ve smyslu použitého dovolacího důvodu tedy Nejvyšší soudu neshledal a argumentům obviněného v tomto směru proto nelze přisvědčit.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud rovněž dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě jednak shledal, že dovolání zčásti nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, ale zejména že jde o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu tak, že dovolání obviněného M. K. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. června 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h