ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.580.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 580/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2003 o dovolání podaném obviněným J. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 3 To 175/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 3/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 29 T 3/2002, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v přesně nezjištěnou dobu v průběhu měsíce července 2001 v odpoledních hodinách, v O., přizval do svého osobního automobilu značky VAZ 2101, červeno-oranžové barvy, tehdy nezletilou R. M., kterou pak odvezl na odlehlé místo v lesnatém porostu mezi rybníky u silnice ve směru O.-N. d., kde zastavil, R. M. vyzval, aby si přesedla na sedadlo vedle něj, proti její vůli ji hladil po těle a osahával ji, ačkoli mu slovně dávala najevo svou nevůli a opakovaně jej od sebe odstrkovala, překonal tento odpor, zalehl ji svým tělem a vykonal na ní soulož, a takto jednal, ačkoli věděl, že R. M. dosud nedosáhla věku patnácti let.“ Za tento trestný čin mu byl podle §241 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného a státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 3 To 175/2002, tak, že podle §256 tr. ř. obě odvolání zamítl jako nedůvodná.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný J. L. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá „na nesprávném hmotně právním posouzení, že byl spáchán trestný čin, přičemž skutek se vůbec nestal.“
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel popřel spáchání trestného činu znásilnění a skutečnost že by si byl vědom toho, že poškozená nedovršila věk 15 roků. Vyjádřil přesvědčení, že soud I. stupně porušil ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, a ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., neboť na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci hodnotil provedené důkazy nesprávně a tendenčně v neprospěch obviněného. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a nově rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, podle něhož dovolací námitky v předmětné věci směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Podle jeho názoru jde tedy o námitky, které se nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným důvodem dovolání. Proto navrhl podané dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Další podmínkou pro možný přezkum napadeného rozhodnutí na podkladě dovolání je, že uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání nejen formálně označen, ale především skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní vady lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Není možné však postupovat opačným způsobem, neboť v takovém případě by fakticky nebyl uplatněn důvod dovolání odpovídající ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, spočívající v pochybení ve zjištění skutkového stavu, který však v dovolacích důvodech vyjmenovaných v §265b tr. ř. uveden není.
Jak bylo uvedeno výše, dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku popřel, že by se dopustil trestného činu znásilnění a vyjádřil názor, že nalézací soud porušil ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Z obsahu odůvodnění podaného dovolání vyplývá, že ačkoli v něm formálně byl uplatněn zákonný dovolací důvod odpovídající §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel nenamítl jakékoli rozpory mezi popisem skutku a přijatou právní kvalifikací, nýbrž jeho faktické námitky směřovaly výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle výše uvedeného názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vyloženo shora.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění vyplývající z nesprávného hodnocení důkazů nalézacím soudem a tedy ve skutkových vadách, když teprve jejich důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2003
Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová