ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.594.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 594/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2003 dovolání obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 8 To 214/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 725/2001, a rozhodl podle §265k odst.1, 2 tr. řádu a §265l odst.1 tr. řádu takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 8 To 214/2002 a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 3 T 725/2001 se z r u š u j í.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Hodoníně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 3 T 725/2001, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákona, a byl odsouzen podle §171a odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to jednoho ks mobilního telefonu zn. Philips, operátor – Paegas CZ a jednoho ks mobilního telefonu zn. Alcatel, operátor – Paegas CZ, přičemž podle §55 odst. 3 tr. zákona se vlastníkem propadlé věci stává stát.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v k. ú. obce K., okres H., dne 30. 10. 2001 v době mezi 00.00 až 01.00 hodin, poblíž mysliveckého areálu N. V., kam přijel po předchozí domluvě s dosud neustanovenou osobou dodávkovým automobilem zn. IVECO 35, vypůjčeným v autopůjčovně na ul. L. v B., majitele P. H., u něhož přelepil okna nákladního prostoru černou folií, nechal do tohoto nákladního prostoru nastoupit 32 osob, občanů Indické republiky, kteří na něj již čekali na tomto místě, nacházejícím se nedaleko průběhu státní hranice, kterou zde bezprostředně předtím, vedeni třemi neustanovenými osobami cestou lesem, bez platných cestovních dokladů překročili ze Slovenské republiky směrem do České republiky a následně tyto, podle telefonických instrukcí, výše uvedené osoby převážel dále do vnitrozemí České republiky, přičemž byl zadržen hlídkou Policie ČR.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 14. 10. 2002 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 214/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání, ve kterém se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že usnesením Krajského soudu v Brně bylo zamítnuto jeho odvolání přesto, že rozsudek Okresního soudu v Hodoníně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a v řízení předcházejícím usnesení odvolacího soudu byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že skutkový stav tak, jak je obsažen ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Hodoníně, nebyl správně právně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Poukazuje na rozpor se skutkovými zjištěními soudu a upozorňuje, že jednak ve skutkových zjištěních nemá oporu závěr, že spáchal trestný čin za úplatu, jednak že ze skutkové věty napadeného rozsudku nevyplývá ani subjektivní stránka trestného činu nedovoleného překročení státní hranice. Protože je obviněný přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákona, navrhuje v petitu svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně i řízení předcházející ve smyslu §265k tr. řádu a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Prostějově (evidentně míněn Okresní soud v Hodoníně) k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265l tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatuje, že dovolání obviněného je nutno částečně přisvědčit, neboť skutečně bylo Krajským soudem v Brně rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli rozhodnutí napadené odvoláním trpělo vadou podřaditelnou pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tuto vadu spatřuje v tom, že popis skutku ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně postrádá jak údaj o slíbené úplatě, ta i náležité vyjádření participace více osob (hovoří se jen o osobě, která byla v telefonickém kontaktu s obviněným). Vyslovuje tedy názor, že z takto popsaných skutkových okolností nelze vyvodit naplnění zákonných znaků skutkové podstaty deliktu, resp. existenci okolností podmiňujících použití přísnější trestní sazby ve smyslu §171a odst. 2 písm. b), c) tr. zákona.
Za neopodstatněnou naopak považuje tu část dovolání, ve které obviněný poukazuje na absenci vyjádření subjektivní stránky trestného činu a konstatuje, že v tomto ohledu napadený rozsudek vytýkanou vadou netrpí, neboť z popisu skutku je subjektivní stránka dostatečně zjevná.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje,aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně, podle §265k odst. 2 druhá věta tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud by vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky rozhodl v souladu s tímto návrhem a obviněný by vykonával trest uložený původním rozsudkem, navrhuje rozhodnout ve smyslu §265l odst. 4 tr. řádu tak, že se obviněný nebere do vazby.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Brně i předcházející řízení a shledal, že dovolání je zčásti důvodné.
Trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zákona (organizování a umožnění přechodu) se dopustí ten, kdo pro jiného organizuje nebo jinému umožní nedovolené překročení státní hranice. Přísnější právní kvalifikace podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení se užije tehdy, jestliže pachatel takový čin spáchá za úplatu nebo jako člen organizované skupiny.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjádřených ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku je zřejmé, že v posuzovaném případě jednání obviněného soud prvního stupně správně právně posoudil jako trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1 tr. zákona. Naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu má dostatečnou oporu v provedených důkazech, včetně subjektivní stránky.
Výrok o vině napadeného odsuzujícího rozsudku však podle názoru Nejvyššího soudu postrádá podklad ve skutkových zjištěních, které by umožňovaly závěr, že k činu došlo za úplatu, popřípadě že obviněný M. S. spáchal uvedený čin jako člen organizované skupiny ve smyslu ustanovení §171a odst. 2 písm. c), d) tr. zákona. Právní věta výroku odsuzujícího rozsudku tak nemá oporu ve zjištěních uvedených ve větě skutkové a je tedy nutno v tomto směru přisvědčit námitce obviněného, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Jedná se tedy o vadu tohoto rozsudku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kterou nelze pominout ani tím, že odvolací soud se touto otázkou zabýval a komentoval ji v odůvodnění svého usnesení. Jestliže odvolací soud vadu rozsudku soudu prvního stupně spočívající v rozporu mezi skutkovou a právní větou výroku o vině pominul, pak nelze než učinit závěr, že v této části dovolání je námitka dovolatele důvodná.
Protože nejen ve výroku, ale ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není dostatečně důkazně doloženo nesporné naplnění všech znaků skutkové podstaty zažalovaného trestného činu podle §171a odst. 2 písm. c), d) tr. zákona (jednání obviněného za úplatu i jeho jednání jako člena organizované skupiny), Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 214/2002 ze dne 14. 10. 2002 i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 4. 2002 sp. zn. 3 T 725/2001. V rámci tohoto výroku zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu v Hodoníně pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud takto rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřicházelo v úvahu jejich odstranění ve veřejném zasedání.
V novém řízení se Okresní soud v Hodoníně bude muset věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž při svém rozhodování bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí. Bude povinen provést doplnění dokazování tak, aby skutková zjištění odpovídala po formální stránce buď základní skutkové podstatě trestného činu nedovolené překročení státní hranice podle §171a odst. 1 tr. zákona, anebo kvalifikované skutkové podstatě tohoto trestného činu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. června 2003
Mgr. Josef H e n d r y c h
předseda senátu