ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.610.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 610/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 o dovolání podaném obviněným Ing. L. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 To 318/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 9/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 9/2002, byl obviněný Ing. L. V. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „dne 6. 4. 2001 převzal v P., ul. V., 16 ks hodin (9 ks s kyvadlem á 1.195,- Kč, 7 ks bez kyvadla á 995,- Kč), které měl prodat za částku 17.720,- Kč a peníze předat firmě C., což neučinil v přiměřené době jednoho měsíce, ani později na upomínky nevrátil hodiny, ani neodevzdal peníze získané jejich prodejem, a tak způsobil firmě C., s. r. o., ul. D., P. škodu ve výši 17. 720 Kč.“ Podle §248 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon mu byl podle „§58 odst. 1 písm. a) tr. zák.“, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené společnosti C., s. r. o., ul. D. P., částku 17.720,- Kč.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 To 318/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody. Při nezměněném výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a při nezměněném výroku o trestu pak za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit výše uvedené poškozené společnosti částku 12.720,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. ji se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu a současně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž tato rozhodnutí napadl ve všech výrocích. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že se oba soudy dopustily pochybení při aplikaci §89 odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., jestliže při posuzování věci nevzaly v úvahu, že nikdy neuzavíral žádnou smlouvu s údajně poškozenou firmou C., ale výlučně se svědkem S. Podle názoru dovolatele se jednalo o smlouvu komisionářskou, tj. že hodiny bude prodávat pro uvedenou osobu s tím, že následně bude provedeno vyúčtování. V této souvislosti dovolatel zdůraznil, že nikdy nebyla domluvena lhůta, do kdy měl svěřené hodiny prodat a odevzdat získaný obnos. Takovou povinnost nelze dovodit ani na podkladě žádného právního předpisu. Dovolatel dále poukázal na to, že v řízení před soudy obou stupňů nebyla dostatečně vyhodnocena ani skutečnost, že firma C. požadovala uhradit dluh po J. S., který jí zaplatil částku 5.000,- Kč, a s nímž se dovolatel následně vyrovnal. Uvedená okolnost proto zpochybňuje závěry soudů o výši způsobené škody a určení poškozeného subjektu. Podle přesvědčení dovolatele se v posuzované věci jednalo o běžný obchodní případ založený komisionářskou smlouvou, což znamená, že nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry po objektivní ani po subjektivní stránce.
S ohledem na shora konstatované důvody v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud obě napadená rozhodnutí zrušil a poté sám ve věci rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že dovolatelova argumentace představuje ve své převažující části polemiku se skutkovým zjištěním, týkajícím se obchodního kontaktu mezi ním a svědkem S. Podle státní zástupkyně se již odvolací soud na str. 5 svého rozsudku náležitě vypořádal s námitkou obviněného pokud jde o bezformálnost jeho jednání se svědkem S. a neomezenost časových možností doby držení svěřených věcí, event. peněz za ně utržených. Z hlediska znaku přisvojení si cizí věci by podle názoru státní zástupkyně šlo o námitku z hlediska použitého dovolacího důvodu relevantní, avšak vzhledem ke správnému závěru odvolacího soudu zjevně neopodstatněnou. Ostatní výtky uplatněné v dovolání pak podle státní zástupkyně pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit vůbec. Navrhla proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Obviněný Ing. L. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě je však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §89 odst. 1 tr. ř. S tím pak dovolatel spojuje namítané pochybení soudů obou stupňů, které podle něj nevzaly v úvahu některé významné skutkové okolnosti (jež měly vyplývat z provedeného dokazování) svědčící v jeho prospěch, což mělo vést k následnému vadnému hmotně právnímu posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že se dovolatel ve skutečnosti domáhal revize skutkových zjištění, ze kterých soudy při svých právních závěrech vycházely, což ovšem pod výše uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. L. V. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler