ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.611.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 611/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2003 dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 4 To 762/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 59/2002, a rozhodl takto:
Dovolání P. H. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 1 T 59/2002, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona a byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž výkon uloženého trestu odnětí svobody mu byl podle §58odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 5 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený A. M., a poškozený J. S., se svými uplatněnými a nepřiznanými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 29. 10. 2001 okolo 06.20 hod. řídil vozidlo Pick-up po silnici I. třídy v úseku 17,6 km ve směru od Č. K. do H. n. Š., po průjezdu táhlou levotočivou zatáčkou vyjel na přímý a přehledný úsek, kde z nezjištěných příčin vjel do protisměru a tady se střetl s protijedoucím osobním automobilem zn. Škoda 100, které řídil A. M., došlo k čelnímu střetu obou vozidel a při nehodě utrpěl řidič A. M. těžké pohmoždění mozku a krční páteře s podezřením na zlomeninu pravého krčního obratle, těžké pohmoždění hrudníku s pravostranným pneumothoraxem, zlomeninu dolní čelisti s posunem, zlomeninu krčku levé stehenní kosti s posunem, zlomeninu pravé vřetenní kosti, zlomeninu těla kosti pažní levé strany s posunem, zlomeninu druhého žebra pravé strany s lehkým posunem, dvojité roztržení jater a roztržení sleziny s krvácením do dutiny břišní, jeho zranění je kvalifikováno jako velmi těžké s tím, že léčení trvalo déle než 6 měsíců, jeho spolujezdec Z. S., utrpěl smrtelná zranění, kterým na místě podlehl. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že obviněný jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a smrt, protože porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 3. 12. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 762/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově dovolání, ve kterém jednak tvrdí, že rozhodnutí soudu (zřejmě míněn soud prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení a že je tedy dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel napadá v celém rozsahu usnesení odvolacího soudu, přičemž tvrdí, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti prvostupňovému rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a spatřuje v tom existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Tento odkaz je v dovolání uveden v důsledku zjevného omylu či nedostatečné znalosti platné právní úpravy – evidentně se má jednat o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v platném znění. Ve zdůvodnění svého dovolání dále vyslovuje názor, že v průběhu řízení před soudem nebyla zákonným způsobem vyvrácena jeho obhajoba a vyslovuje námitky proti hodnocení provedených důkazů včetně znaleckého posudku. Odvolacímu soudu vytýká, že zamítnul jeho odvolání jako nedůvodné, ačkoli na základě zjištěného skutkového stavu a důkazní situace bylo nezbytné zpracování dalšího dodatku znaleckého posudku. Závěry odvolacího soudu ohledně zpracování takového posudku označuje za spekulativní a trestnímu řádu neodpovídající.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten především upozorňuje na skutečnost, že obviněný ve svém dovolání v podstatě toliko namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené v pravomocném výroku o vině nalézacího rozsudku, jehož podobu nemůže dovolací soud měnit, neboť není soudem třetí instance, případně vytýká soudu druhého stupně, že nezabezpečil provedení některých důkazů (doplnění znaleckého posudku z oboru silniční dopravy) a tudíž ve skutečnosti napadá skutková zjištění a nikoli vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, pak upozorňuje na skutečnost, že obsah dovolání není s tímto dovolacím důvodem rovněž v souladu, neboť jednak byl řádný opravný prostředek obviněného zamítnut podle §256 tr. řádu a nikoli odmítnut podle §253 odst. 3 tr. řádu či zamítnut podle §253 odst. 1 tr. řádu, jednak v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu – jak výše uvedeno – nebyl dán uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby posuzované dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebylo jeho jednání správně skutkově posouzeno a vina mu nebyla náležitě prokázána Soud dle jeho názoru nesprávně prováděl i hodnotil důkazy a odvolací soud náležitě nedoplnil dokazování. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, podané dovolání neodpovídá ani tomuto dovolacímu důvodu, a to bez ohledu na omyl, v důsledku kterého je v dovolání nesprávně uveden odkaz na §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Aby mohl být výše uvedený dovolací důvod úspěšně uplatněn, muselo by se jednat buď o odmítnutí či zamítnutí řádného opravného prostředku bez splnění procesních podmínek pro takové rozhodnutí, tedy o zamítnutí z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. b) nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu, nebo o odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, nebo by muselo jít o případ, kdy odvolání bylo zamítnuto z jakéhokoli důvodu, pokud by však řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jak však z podaného dovolání jednoznačně vyplývá, žádná z podmínek k uplatnění tohoto dovolacího důvodu není naplněna a dovolání směřuje výhradně proti skutkovým zjištěním soudu, která v rámci řízení o dovolání přezkoumávat nelze.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. H. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. června 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h