ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.612.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 612/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2003 o dovolání podaném obviněným S. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 23 To 92/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 T 114/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 9 T 114/2000, byli obviněný S. H. společně s obviněným J. Z. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustili ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. U obviněného S. H. bylo podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 23 To 92/2002, kterým k odvolání obou obviněných a okresního státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o vině obou obviněných, ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu ohledně obviněného S. H., ve výroku o trestu obviněného J. Z. a ve výroku o náhradě škody poškozené V. D. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné S. H. a J. Z. uznal vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst.1, odst. 2 tr. zák. jako spolupachatele podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili tím, že „společně dne 4. 9. 1999 v době kolem 15.00 hod. na hřbitově v obci M., okr. P. odcizili z trojhrobu bronzovou sochu Ježíše Krista o výšce cca 2 metry a váze 243,5 kg s bronzovým podstavcem o rozměru 61x50 cm, čímž způsobili majitelce V. D., škodu ve výši 290.000,- Kč.“ Za tento trestný čin byl obviněnému S. H. uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto o náhradě škody.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl ve výroku o vině, trestu i náhradě škody obviněný S. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyjádřil přesvědčení, že zjištěný skutek v předmětné trestní věci nenaplnil všechny objektivní a subjektivní znaky žádného trestného činu a nebyla prokázána subjektivní stránka žalovaného trestného činu. Uvedl, že si nebyl vědom skutečnosti, že se nejedná o sochu ve vlastnictví J. H. a poukázal na rozpory ve výpovědích svědků. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jejího názoru dovolatel svými námitkami zpochybnil přisouzená skutková zjištění a námitka nedostatku dovolatelova zavinění je zjevně neopodstatněná. Proto v petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Podané dovolání splňuje i náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. (§265i odst. 3 tr. ř.)
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 tr. ř. a násl.).
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně (nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
Uplatněný dovolací důvod obviněný konkretizoval tvrzením o tom, že se nemohl dopustit trestného činu krádeže, neboť nevěděl, že socha, kterou odváželi ze hřbitova, nepatří jemu známé osobě svědka H. Nemohl tedy jednat zaviněně, čímž nebyla prokázána subjektivní stránka předmětného trestného činu. Dále pak poukázal na původní zprošťující rozsudek vydaný ve věci, který jediný považoval za správný. Vadně zjištěný skutkový stav v napadeném rozhodnutí spatřoval v nesprávném, resp. tendenčním hodnocení důkazů odvolacím soudem ve snaze uznat jej vinným na podkladě obžaloby.
Jak vyplývá z již shora uvedeného, je dovolací soud vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního i druhého stupně. Skutkovému stavu popsanému ve výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Proto dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tudíž není dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová