ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.628.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 628/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 o dovolání, které podal obviněný K. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 12 To 284/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 144/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 2 T 144/2002, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., který podle rozsudku spáchal tím, že „dne 18. 3. 2002 ve V., ve své provozovně B., prodal za částku 12.000,- Kč ruční elektrické kladivo zn. Kango v hodnotě 25.000,- Kč, které dne 8. 3. 2002 převzal od R. D., jež měl tento v užívání, ačkoli si byl vědom toho, že nebylo jeho (obžalovaného) majetkem, přičemž v úmyslu zastřít jeho prodej, předstíral, že mu bylo odcizeno z vozidla dne 18. 3. 2002.“
Za to byl obviněný odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 12 To 284/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 2. 10. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Benešově a usnesení Krajského soudu v Praze podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný K. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil výhrady k tomu, že soudy obou stupňů vycházely z výpovědi svědka R. D. Poznamenal, že Krajský soud v Praze nepovažuje jeho obhajobu za logickou, a zdůraznil, že ani jeden ze soudů se nepozastavil nad tím, že zmíněné kladivo Kango bylo napřed vzato do zástavy a následně prodáno panu S. Přitom pan S. musel do prodejny nejméně třikrát, protože mu bylo stále sdělováno, že bude na prodej až po určité době. Oba soudy rovněž nevzaly v úvahu, že oznámit odcizení kladiva šel nejen obviněný, ale i pan D. Proč by tak pan D. činil, kdyby o věci nic nevěděl. Následně, jak dále dovolatel uvedl, vyšlo najevo, že pan D. je příbuzný ženy, se kterou má dovolatel značné spory. Dovolatel k tomu dodal, že nebyli vyslechnuti policisté, kteří v uvedený den měli službu. Odkázal pak rovněž na důvody svého odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, v nichž polemizoval se způsobem, jakým tento soud hodnotil provedené důkazy, a domáhal se provedení důkazů.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „rozsudek Okresního soudu v Benešově č. j. 2 T 144/2002-49 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 12 To 284/2002-65 zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k novému rozhodnutí.“
K dovolání se v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poznamenal, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil státní zástupce souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný K. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Pokud jde o obsahové náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., je třeba i se zřetelem k §265a tr. ř. připomenout, že dovolání vždy směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, může směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatel však zvolil opačný postup. Poněvadž ale napadl rozhodnutí soudů obou stupňů a z obsahu dovolání je zřejmé, jaké výroky, z jakých důvodů a v jakém rozsahu napadá a čeho se domáhá, nejevila se konstatovaná formální vada v daném případě natolik významná, aby bylo možno učinit závěr, že obsah dovolání nesplňuje hlediska stanovená ve shora uvedeném ustanovení zákona, a že je tedy třeba dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného K. K. však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž de facto poukazuje na to, že nebyly patřičně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy, nebyly ani provedeny všechny důkazy potřebné k náležitému objasnění věci.
To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval : JUDr. Vladimír Veselý