ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.63.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 63/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2003 dovolání podané obviněným R. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 5 To 49/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 88/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného R. T. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 7. 2001, sp. zn. 5 T 88/2001, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, a byl odsouzen podle §53 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu peněžitému ve výši 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla stanovena povinnost zaplatit V. z. p. ČR, P., částku 668,80 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený A. H.-M., odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 11. 2. 1999 kolem 20.00 hod. v P., opakovaně údery pěstí do obličeje i hrubými slovními výroky napadl poškozeného A. H.-M., způsobil mu pohmoždění hlavy s tržnými ranami v oblasti temene a týla s oděrkami a krevní podlitinou čela a pohmoždění obličeje s opakovaným krvácením z nosu a tato zranění si vyžádala nezbytnou léčbu v pracovní neschopnosti v době od 12. 2. 1999 do 26. 2. 1999.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 7. 3. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 49/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání. V něm napadá odsuzující výrok soudu prvního stupně – v prvé řadě výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu – a odvolává se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Domnívá se, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a že jimi byl porušen zákon. Současně se odvolává i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který spatřuje v tom, že k důvodům jím uváděným nepřihlédl ani odvolací soud. Dále uvádí, že rozhodnutí obou soudů se sice opírají o hodnocení důkazního stavu věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, avšak provedené důkazy byly nesprávně posouzeny. Z toho dovozuje, že na základě takto zjištěného a nesprávně posouzeného důkazního stavu dospěly oba soudy k nesprávným právním závěrům. Konstatuje rovněž, že skutek, který byl zjištěn důkazním řízením a popsán v odůvodnění napadených rozhodnutí, nebyl podle jeho mínění řádně zjištěn a vyslovuje názor, že jednal v mezích nutné obrany. Vznáší i konkrétní námitky proti průběhu dokazování, zejména připomíná některé jím uplatněné důkazní návrhy, které nebyly soudem prvního stupně akceptovány. Dovolatel je přesvědčen, že jeho jednání mělo buď být posouzeno jako jednání v nutné obraně, nebo že měly být konstatovány takové pochybnosti o jeho vině, které by vedly ke zproštění obžaloby. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výše uvedené usnesení odvolacího soudu a aby věc přikázal soudu první instance k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhuje, aby takové rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky učinil ve veřejném zasedání.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatuje, že dovolání směřuje ke zpochybnění výroku o vině. Dovolatel sice ve svém dovolání konstatuje srozumění se zjištěným skutkovým stavem věci, jeho další námitky však svědčí o pravém opaku, když například namítá, že nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování a proto tvrdí, že skutek nebyl řádně zjištěn. Vzhledem k tomu, že dovolatel vznáší výhrady výlučně proti správnosti skutkových zjištění a ve skutečnosti neuplatňuje žádné kvalifikované námitky k otázce právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že obsah dovolání zcela míjí účel dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství má za to, že zřejmě byl obviněným míněn zákonný důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění účinném po 24. 5. 2002, ovšem i u tohoto dovolacího důvodu konstatuje, že byl uplatněn toliko formálně, neboť dovolatel jím napadá rozhodnutí, vydané na podkladě věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházející nenapadá z žádného z důvodů dle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho trestná činnost prokázána v průběhu dokazování, resp. že nebylo zjištěno jednání v nutné obraně a že o skutkových zjištěních jsou dle jeho názoru takové pochybnosti, které vedou ke zproštění obžaloby. Námitky směřují ryze proti provádění hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Pokud jde o druhý uplatněný dovolací důvod, /zřejmě omylem uvedený podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, nebo zamýšlený podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v platném znění/ je Nejvyšší soud nucen konstatovat, že ani v této části dovolání nejsou obviněným uváděny námitky, které trestní řád předpokládá a spojuje s dovolacími důvody namítaných zákonných ustanovení. Obsah dovolání se tak nekryje s formálně uplatněným zákonným důvodem.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. T. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. února 2003
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h