ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.661.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 661/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2003 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2003, sp. zn. 3 To 87/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 117/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. 2 T 117/2002, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil tím, „že dne 08.03.2002 v době kolem 16.00 hodin v obci D. S., okres Č. B., na pozemku mezi domy po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl M. D., tak, že do ní strčil, až upadla na zem a poté v době, kdy jí chtěl kovovou zdravotní holí udeřit, tato v úmyslu zabránit úderu, proti ní nastavila levou ruku, do které byla udeřena, přičemž utrpěla šikmou zlomeninu baze základního článku 5. prstu levé ruky s krevním výronem v oblasti základních kloubů 4. a 5. prstu této ruky, když takové zranění si vyžádalo následnou dobu léčení v trvání kolem 6 týdnů.“
Za to byl obviněný odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 2. 2003, sp. zn. 3 To 87/2003, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 2. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel především opakoval svoji obhajobu, že poškozenou vůbec neudeřil, připustil pouze, že chtěl poškozenou vytlačit ze svého pozemku, čemuž se postavila na odpor. K jejímu zranění, nikoli však takovému, které je předmětem trestního řízení, mohlo dojít při „vykrucování“ jeho hůlky, kterou poškozená držela v ruce a kterou přes jeho výzvu nepustila. Dále dovolatel připomněl závěry soudního znalce týkající se možné příčiny vzniku zranění a to, že poškozená s popsaným zraněním navštívila lékaře až druhý den, přičemž zdůraznil, že soudy obou stupňů se měly náležitě vypořádat s otázkou, zda to byl on, kdo zjištěné zranění poškozené způsobil. Podotkl rovněž, že poškozená pod sankcí trestního stíhání svoji výpověď měnila tak, aby dosáhla svého, tedy jeho potrestání. Zdůraznil pak, že o existenci ublížení na zdraví jako následku trestného činu podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. nestačí jen subjektivní pocit poškozené, ale změna zdravotního stavu musí být odpovídajícím způsobem objektivizována především lékařskými zprávami či posudkem. Závěr o charakteru a závažnosti těžké újmy na zdraví je sice závěrem právním, musí však mít podklad ve zjištěných rozhodujících skutkových okolnostech. K tomu dovolatel dodal, že v posuzovaném případě „to tak není“ a v souvislosti s tím poznamenal, že se Policii ČR „záhadně ztratil“ protokol o podání vysvětlení, který je součástí úředního záznamu ze dne 8. 3. 2002, přičemž státní zástupce ani soud nepožadoval od Policie ČR vysvětlení této skutečnosti. Vyslovil názor, že poškozená si popsané zranění způsobila sama, aby byla naplněna výtka, kterou mu sdělila při incidentu. V souvislosti s tím uvedl, že prvotní lékařská zpráva (týkající se poškozené) neuvádí žádnou zlomeninu, teprve při následné návštěvě lékaře, která se uskutečnila až 18. 3. 2002, tedy 10 dnů po incidentu, byla zlomenina konstatována. Dovolatel pak vyjádřil přesvědčení, že mu vina nebyla náležitě prokázána.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí odvolacího soudu ale i rozhodnutí soudu I. stupně zrušil“.
K dovolání obviněného se v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle jeho názoru napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, jež jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad taxativně uvedených v ust. §265b tr. ř. Obviněný, ač formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neuplatňuje konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, nýbrž namítá toliko nesprávnost hodnocení důkazů a napadá tak výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Takové námitky však uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Tato skutečnost je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, t. j. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž de facto poukazuje na to, že nebyly patřičně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy, což mělo vést k tomu, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, pokud byl označen za původce popsaného zranění poškozené a tím za pachatele trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Vzhledem k tomu má podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku.
Nutno proto shrnout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (t. j. v porušení zásad vymezených v ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotné právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval : JUDr. Vladimír Veselý