ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.676.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 676/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. července 2003 dovolání podané obviněným I. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. 9. 2002, sp. zn. 2 To 647/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 11/2002, a rozhodl takto:
Dovolání I. F. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 4 T 11/2002, byl obviněný I. F. uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zákona a trestným činem úvěrového podvodu podle §250 odst. 2, 3 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zákona a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl k výkonu uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Další výroky rozsudku se týkají spoluobviněného J. F.
Podkladem výroku o vině obou obviněných se stalo zjištění soudu prvního stupně, podrobně uvedené ve výroku odsuzujícího rozsudku.
Tento rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali obviněný i spoluobžalovaný odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání dne 9. 9. 2002 Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 2 To 647/2002 z podnětu obviněného I. F. podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Šumperku ve vztahu k tomuto obžalovanému toliko ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu, pokud se týká poškozené České republiky Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že podle §229 odst. 1 tr. řádu poškozenou Českou republiku, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, P., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci i rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o obviněného I. F., nezměněn.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a následně i výrok o trestu, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vytýká odvolacímu soudu, že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a označil je za správné jak z hlediska provedených důkazů, závěrů o skutkových zjištěních, použité právní kvalifikaci i hodnocení stupně společenské nebezpečnosti, tak i úvah o skutečnostech rozhodných pro stanovení druhu a výměry trestu. Dále ve zdůvodnění svého dovolání vznáší námitky proti skutkovým zjištěním soudu, poukazuje na to, že nebyly řádně vyhodnoceny námitky obhajoby, přičemž vyslovuje názor, že jeho jednání bylo v souladu se zákoníkem práce a že neporušil ani žádný obecný či vnitřní právní předpis. Výpovědi některých svědků považuje za domněnky, které nemají oporu v ustanovení konkrétního předpisu ani v předcházející praxi. Jediné své pochybení spatřuje v nedodržení metodiky MŠMT ČR, má však za to, že ani tímto pochybením zásadním způsobem neporušil žádnou svou povinnost. Je tedy toho názoru, že jak výrok o vině z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty, tak v návaznosti na to i výrok o trestu jsou nesprávné a proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval ve smyslu ustanovení §265k, 265l, případně dle §265m tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především poukazuje na to, že výtky dovolatele ve vztahu k jednání popsanému pod body 1/b) a 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku použitému dovolacímu důvodu neodpovídají, když dovolatel cestou vlastního rozboru důkazní situace polemizuje výhradně se závěry, spadajícími do oblasti skutkových zjištění. Proto k nim se vztahující zpochybnění právní kvalifikace má pouze formální charakter a nelze k němu v dovolacím řízení jakkoliv přihlížet. Pokud jde o námitku spočívající v tom, že jednáním obviněného kvalifikovaným pod bodem 4) výroku o vině nedošlo k zásadnímu porušení žádné jeho povinnosti, nepovažuje tuto námitku za opodstatněnou. Stejně tak považuje za nepochybná zjištění soudu týkající se subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu dle §250b odst. 2, 3 tr. zákona i posouzení jednání obviněného jako přisvojení si cizí věci ve smyslu ustanovení §248 tr. zákona.
S ohledem na toliko formální uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a s ohledem na skutečný obsah dovolání státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Z obsahu posuzovaného dovolání je však zřejmé, že obviněný se domáhá přezkoumání skutkových zjištění soudu prvního i druhého stupně, odlišného hodnocení důkazů a jiného posouzení subjektivní stránky trestného činu. V rámci řízení o dovolání před Nejvyšším soudem se tedy domáhá komplexního přezkumu věci v jakési „třetí instanci“. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu §265b odst. 1 tr. řádu takový postup dovolacího soudu nepřipouští. Odkaz obviněného na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považuje Nejvyšší soud za ryze formální a proto s ohledem na obsah podaného dovolání dospěl k závěru, že dovolání obviněného I. F. bylo podáno z jiného důvodu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 1. července 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h