ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.678.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 678/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2003 o dovolání, které podal obviněný J. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 8 To 118/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 194/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 3 T 194/2001, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, písm. b), e), odst. 2 tr. zák, který podle rozsudku spáchal tím, že „v přesně nezjištěné době od 17.45 hod dne 20. 3. 2001 do 02.30 hod. dne 21. 3. 2001 společně s dosud neztotožněným spolupachatelem v P., po rozbití skleněné výplně obchodu D. odcizil z výlohy této drogerie kosmetické zboží v celkové hodnotě 36.334,--Kč, to vše ke škodě majitelce obchodu poškozené J. D., a to přesto, že rozsudkem Okresního soudu Praha –západ ze dne 27. 11. 1998 sp. zn. 14 T 247/98 byl odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, písm. a), b), e) tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který si odpykal dne 20.5.2000.“
Za to byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozené J. D. škodu ve výši 36.334,- Kč.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a obvodní státní zástupce pro Prahu 10, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 8 To 118/2002. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. obviněnému uložil podle §247 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na 18 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr.zák. do věznice s ostrahou. Ve výroku o náhradě škody ponechal napadený rozsudek beze změny. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 20. 3. 2002 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a v souvislosti s ním v nezrušené části nabyl téhož dne právní moci i výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (výroku o zamítnutí odvolání) podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný J. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení jeho odvolání, neboť odvolací soud se nezabýval jeho argumentací (v odvolání obviněný provedl rozbor důkazní situace a vyjádřil výhrady vůči hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně a skutkovým závěrům jeho rozsudku) a účelově překroutil jednotlivé důkazy. Podle přesvědčení dovolatele, pokud by soud rozhodoval ve skutkově zcela shodné věci, kde by byl obviněným dosud netrestaný občan, bylo by jeho rozhodnutí jiné.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce k tomuto dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný J. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání také splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného J. R. však uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž de facto poukazuje na to, že nebyly patřičně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy, a v návaznosti na to zjevně vznáší výhrady vůči skutkovým závěrům o jeho vině (neuplatňuje žádné výhrady vůči právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku). V rámci svého mimořádného opravného prostředku se tedy domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval: JUDr. Vladimír Veselý