ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.709.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 709/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. července 2003 dovolání podané obviněným Ing. J. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 4 To 515/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 54/2002, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. J. F. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 3 T 54/2002, byl obviněný Ing. J. F. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2001, č.j. 6 T 7/2001-127, podle §147 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,-Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2001, č.j. 6 T 7/2001-127, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, podrobně rozvedené pod body 1), 2) a 3) výroku odsuzujícího rozsudku.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 25. 2. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soudu v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 515/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, kterým napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a v návaznosti na to usnesení odvolacího soudu, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání zpochybňuje zjištění soudu ohledně zavinění následku trestného činu a vyslovuje názor, že zavinění mu nebylo náležitě prokázáno, resp. že soud prvního stupně sice mohl učinit závěr, že obviněný následek trestného činu způsobil, ale nikoliv, že také tento následek zavinil. Obdobnou námitku vznáší i proti závěrům odvolacího soudu. Ve zdůvodnění dovolání rovněž vznáší výhrady vůči znaleckému posudku, který dle jeho názoru o podstatě věci mnoho nevypovídá. Je přesvědčen, že odsuzující rozsudek postrádá konkrétní zjištění skutkových okolností odpovídajících zákonnému znaku „ ...nesplní svoji zákonnou povinnost za poplatníka odvést ...“ a že součástí zjištěného skutku nejsou žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by nepochybně vyplýval jeho přímý úmysl narušit zájem společnosti na řádném výběru daní a jiných zákonných odvodů. V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, přičemž neuvádí, kterému soudu by věc měla k takovému novému projednání a rozhodnutí být vrácena.
K podanému dovolání podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyšší státního zastupitelství, který považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. K námitkám dovolatele konstatuje, že ze zjištění soudů plyne, že v obchodních společnostech probíhaly poměrně značné finanční obraty a že je zřejmé, že tyto společnosti měly potřebné finanční prostředky k plnění své zákonné povinnosti. Námitku obviněného, že tomu tak nemuselo být právě v termínu, kdy měly být platby provedeny, považuje za irelevantní, přičemž upozorňuje, že povinnost odvést daň resp. zákonem stanovené pojistné či příspěvky vzniká sice v určitý den, avšak trvá i nadále a odpovědná osoba jednající za zaměstnavatele je povinna uvedené dávky odvést i kdykoli později, kdy k tomu má reálnou možnost. To ovšem obviněný neučinil a disponibilní finanční prostředky investoval jinam. Přitom zákonem stanovené platby mají nepochybně přednost před investičními náklady, o čemž mimo jiné svědčí samo zařazení skutkové podstaty trestného činu podle §147 a následujících do trestního zákona. Uvedený závěr podporuje i obsah ustanovení §147a tr. zákona o účinné lítosti vztahující se právě k deliktu podle §147 tr. zákona. Závěr soudů o naplnění všech znaků skutkové podstaty žalovaného trestného činu, včetně subjektivní stránky, tedy považuje za správný a dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby dovolání Ing. J. F. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla trestnost jeho jednání náležitě prokázána v průběhu dokazování, resp. že nebyla náležitě posouzena subjektivní stránka žalovaného trestného činu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu včetně posouzení subjektivní stránky. Úvaha dovolatele, že jeho jednání mohlo být posouzeno jako trestný čin podle ustanovení §256a a nikoli podle §147 tr. zákona, je opřena právě o jiné hodnocení skutkových zjištění, než k jakému dospěly soudy obou stupňů a proto takovou úvahu nelze považovat za slučitelnou s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě lze tedy uzavřít, že užité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů korespondujících s ustanovením §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v příslušném ustanovení zákona, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že dovolání obviněného Ing. J. F. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 2. července 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h