ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.711.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 711/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2003 o dovolání, které podal obviněný F. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 5 To 216/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 49/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 4 T 49/2001, byl obviněný F. H. uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., které podle rozsudku spáchal tím, že „dne 21.5.2000 v době kolem 03.30 hodin v L., okr. D., po vypáčení rámu a rozbití okna vnikl do rekreační chaty, odkud odcizil radiomagnetofon s CD přehrávačem zn. SCHNEIDER v hodnotě 3.600, - Kč, kdy škoda poškozením činí 1.775,- Kč, vše ke škodě majitele MUDr. J. R.“
Za to byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným Č. p. a. s., Region severní Čechy, částku 3.825,- Kč a MUDr. J. R. částku 1.550,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený MUDr. J. R. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 5 To 216/2002, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 5. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem („ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8.2.2002, sp. zn. 4 T 49/2001“) podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný F. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především zopakoval svoji obhajobu, že dne 21. 5. 2000 v žádném případě nemohl být v obci L., ale byl doma se svojí rodinou, přičemž vyložil, jakým způsobem se mohl na okno chalupy v L. dostat otisk jeho prstu. Dále uvedl, že pochybení spatřuje zejména v hodnocení celé záležitosti nalézacím soudem, který nevyvrátil jeho obhajobu a rozhodoval za situace, kdy neměl žádný přímý důkaz a nepřímé důkazy netvořily naprosto uzavřený řetěz důkazů. Odvolací soud se s těmito nesprávnými závěry nalézacího soudu ztotožnil a jeho následné rozhodnutí o zamítnutí odvolání bylo tímto nesprávným posouzením poznamenáno. V závěru dovolatel vyjádřil přesvědčení, že jeho obhajoba nebyla nikdy vyvrácena a minimálně existují „obrovské“ pochybnosti, které měly být vyloženy v jeho prospěch a nikoli v jeho neprospěch.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „podle §265k tr.ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozsudek Okresního soudu v Děčíně a poté, aby podle §265m/1 tr.ř. sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby podle §226/c) tr.ř.“
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poznamenal, že dovolání se opírá o dovolací důvod uvedený v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolatel vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž argumentuje důvody, které již uplatnil „jak ve vlastním trestním řízení, tak i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně“ a meritornímu rozhodnutí nevytýká – mimo tvrzení o své nevině – žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností. Zjištění, zda právě obviněný F. H. byl pachatelem předmětné trestné činnosti, věnovaly soudy obou stupňů náležitou pozornost a dospěly ke správným skutkovým závěrům. Právnímu posouzení zjištěného skutkového stavu nelze vytýkat žádné pochybení. Napadené rozhodnutí tedy netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný F. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. (dovolatel sice výslovně nespecifikoval výrok, který svým dovoláním napadá, avšak z faktu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které obsahuje jediný výrok, je zřejmé, proti jakému výroku brojí).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Ve věci obviněného F. H. však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž de facto soudům obou stupňů vytýká, že patřičně a ve všech souvislostech nevyhodnotily provedené důkazy, což mělo vést k tomu, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, pokud byl označen za pachatele shora popsaného skutku. Vzhledem k tomu podle jeho názoru došlo v jeho věci k nesprávnému hmotně právnímu posouzení, byl-li uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Konečně i petit dovolání, v němž se dovolatel domáhá po zrušení napadených rozhodnutí zproštění obžaloby podle §226 písm. c) tr.ř., tedy proto, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, svědčí o tom, že se dovolání opírá o skutkovou a nikoliv hmotně právní argumentaci.
To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.). S tím (jako důsledkem) pak dovolatel spojuje následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval : JUDr. Vladimír Veselý