ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.726.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 726/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. července 2003 o dovolání podaném obviněným J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 2 To 202/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 2/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 45 T 2/2002 byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který podle zjištění jmenovaného soudu spáchal skutkem popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí.
Za to byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 2 To 202/02, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 1. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze a citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání.
V tomto mimořádném opravném prostředku dovolatel vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s platnou právní úpravou, když rozhodly o jeho vině, aniž byl řádně zjištěn skutkový stav věci.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „přezkoumal výrok o vině a výrok o trestu a zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil zpět k novému rozhodnutí.“
K dovolání obviněného se v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Především poukázala na to, že dovolání bylo podáno bez jakékoliv konkretizace dovolacího důvodu, který by měl být titulem k přezkoumání věci v rámci řízení o tomto mimořádném opravném prostředku, a nesplňuje tak náležitosti obsahu dovolání. V souvislosti s tím s odkazem na ust. §265f tr. ř. a §59 odst. 4 tr. ř. zdůraznila, že dovolatel je povinen uvést ve svém podání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením a okolnostmi, jimiž je podložen, přičemž provést změny podaného dovolání je oprávněn pouze v intencích ust. §265f odst. 2 tr. ř. Takové změny však může provést jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty, neboť případné změny provedené po této lhůtě by již byly právně neúčinné a dovolací soud by k nim nemohl přihlížet. Vzhledem k tomu, že dovolatel vůbec nevymezil rozsah, v němž rozhodnutí dovoláním napadl, státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný J. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda dovolání obviněného J. P. splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. ř., resp. nyní §59 odst. 4 tr.ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ust. §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Obviněný J. P. však vůbec neoznačil dovolací důvod, o který by se mělo jeho dovolání opírat.
Těžiště odůvodnění podaného dovolání přitom lze spatřovat v označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, protože těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje obsah jeho možného rozhodnutí, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci.
V posuzovaném případě tak šlo o dovolání, které nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání.
Podle §265h odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
V posuzované věci předseda senátu soudu prvního stupně obviněného a jeho obhájce nevyzval k odstranění vad ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, to však nemělo vliv na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
V daných souvislostech nutno předeslat, že obviněnému již uplynula lhůta pro podání dovolání podle §265e odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Ze znění ust. §265h odst. 1 tr. ř. sice vyplývá, že takové řešení v některých případech podmiňuje předchozí výzvou předsedy senátu soudu prvního stupně k odstranění vad ve lhůtě dvou týdnů a upozorněním na možné následky, z čehož je třeba dovodit, že spojuje-li zákon možnost odmítnout dovolání pro nesplnění náležitostí jeho obsahu až po uplynutí dvoutýdenní lhůty k odstranění vad, nelze dovolání odmítnout, jestliže jsou obsahové náležitosti dovolání doplněny v této dvoutýdenní lhůtě, byť až po uplynutí lhůty dvouměsíční, to však neplatí, jde-li o odstranění takových vad náležitostí podaného dovolání, jimiž se mění, příp. rozšiřuje, nebo dokonce poprvé vymezuje rozsah a důvody dovolání (§265f odst. 2 tr. ř.). Takové vady dovolání totiž nelze odstranit ani postupem podle §265h odst. 1 tr. ř., neboť ve lhůtě dvou týdnů v tomto ustanovení uvedené lze odstraňovat jen takové vady podání, jimiž se nemění, nerozšiřuje či dokonce poprvé nevymezuje rozsah a důvody dovolání. Lhůta k odstranění vad není prostředkem k prodloužení lhůty k podání dovolání a dispozicím s ním způsobem v ní zákonem umožněným.
S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v posuzované věci v souladu s citovaným §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání obviněného J. P. odmítl, aniž by věc meritorně přezkoumával. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
I za stavu, kdy soud prvního stupně nepostupoval podle §265h odst. 1 tr.ř. a nepožádal dovolatele o odstranění vad dovolání, nemohl Nejvyšší soud tento vadný postup soudu prvního stupně napravit tím, že by mu uložil, aby dovolatele vyzval k odstranění vad podání v duchu uvedeného zákonného ustanovení. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze totiž měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, která však již, jak shora uvedeno, v předmětné věci uplynula. I když lze připustit, že po uplynutí této lhůty lze dovolání v některých směrech doplnit, ovšem jen v rámci původního dovolání, je v posuzovaném případě zřejmé, že by šlo o zcela formální postup, neboť argumenty uplatněné dovolatelem nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr.ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. července 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval : JUDr. Vladimír Veselý