ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.741.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 741/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. července 2003 dovolání podané obviněným L. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 9 To 347/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 75/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného L. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 16 T 75/2001, byl obviněný L. K. uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona a byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí 2.37,4 gramu kokainu hydrochloridu s obsahem 65.9% kokainu a černého kufru zn. Bost.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) dne 19. 11. 1999 v P., na letišti P. – R. linkou na trase ze Spojených států amerických přes Řím do České republiky ve výztuži svého černého kufru bez povolení dovezl žlutou hmotu o čisté hmotnosti 2.037,4 gramů, přičemž tato látka byla identifikována jako kokain hydrochlorid s obsahem kokainu 65,9%, z toho množství bylo možno připravit 1.697 smrtelných dávek a 67.913 dávek účinných, když kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb. a hodnota zjištěné drogy byla stanovena na cca 3.564.750,- Kč, když sám obžalovaný přicestoval již dne 18. 11. 1999, avšak bez svého zavazadla a doručení zavazadla urgoval,
2) dne 29. 8. 1999 kolem 22,45 hodin v Č. T., ulice M., vykopnutím dveří vnikl do bytu M. S., kde odcizil mobilní telefon zn. NOKIA 5110 s pouzdrem v hodnotě 5.520,- Kč ke škodě Č. L.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 6. 11. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To 347/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, přičemž se odkazuje na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání označuje za nesprávnou právní kvalifikaci skutku popsaného ve výroku odsuzujícího rozsudku s tím, že v jeho případě nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona. Dle jeho názoru nebylo prokázáno, že by jakkoli manipuloval s nalezenou drogou, nebyly nalezeny daktyloskopické ani pachové stopy, dále že nebyla vyloučena manipulace se zavazadlem v případě jednoho letu na druhý na letišti. Dále uvádí, že nevěděl, že v jeho zavazadle se nachází droga a že z jeho jednání nelze dovodit přímý ani nepřímý úmysl. Tvrdí proto, že neexistuje jediný důkaz, který by svědčil o jeho vině a tudíž, že použitá právní kvalifikace je nesprávná a nepodložená důkazním řízením. V petitu svého dovolání tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který upozorňuje, že obviněný ve svém dovolání argumentuje důvody již dříve uplatněnými v rámci obhajoby a že mimo tvrzení o své nevině nevznáší žádné konkrétní vady v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností, nýbrž vznáší námitky právě proti skutkovým zjištěním. Ačkoli tedy obviněný formálně uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, považuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství posuzované dovolání za podané z jiného důvodu než z důvodu uvedeného v §265b tr. řádu, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla trestnost jeho jednání náležitě prokázána v průběhu dokazování, resp. že nebyla náležitě posouzena subjektivní stránka žalovaného trestného činu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu včetně posouzení subjektivní stránky. Pokouší se tak cestou dovolání dosáhnout přezkoumání skutkových zjištění soudu prvého i druhého stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, formálně uplatněný argument o údajné nesprávné právní kvalifikaci je opřen toliko o zpochybnění skutkových zjištění soudu a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného L. K. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. července 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h