ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.78.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 78/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2003 dovolání podané obviněným F. S., t. č. ve Věznici V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 5 To 213/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 183/2000, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného F. S. se podle §265i odst. 1, písm. b), e) tr. řádu
o d m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 5 T 183/2000, byl obviněný F. S. uznán vinným pokračujícím trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona v jednočinném souběhu s pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly zrušeny výroky o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 70/99 ze dne 20. 12. 2000, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2001 a Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 2 T 170/2001 ze dne 5. 12. 2001, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že dne 16. 5. 1999 kolem 19.00 hodin v P., před budovou ČKD, při oslavách vítězství hokejového družstva, napadl již pravomocně odsouzený P. Č., údery pěstmi do obličeje neztotožněného poškozeného, který poté upadl na zem, načež ho obžalovaný F. S. silně nakopl do obličeje, čímž mu pravděpodobně mohl způsobit těžké zranění, v tentýž den v době kolem 23.00 hodin v P. napadl s dosud neztotožněnými spolupachateli pěstmi a kopanci do hlavy poškozeného utajeného svědka V. T., čímž mu způsobil středně těžký úraz pohmoždění obličeje, zhmoždění pravé oční koule, tržnou ránu prstu, přičemž mu hrozilo i pohmoždění mozku a krvácení do mozkových obalů a přitom třikrát udeřil do obličeje poškozenou utajenou svědkyni M. T., která byla v té době v 8. měsíci těhotenství.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se zabýval dne 25. 6. 2002 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 213/2002 odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání, a to jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu.Jako důvody dovolání uvádí dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. V rozsáhlém odůvodnění svého dovolání obviněný především tvrdí, že odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí ze skutkového zjištění, které nemělo oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud dle jeho názoru nenapravil nedostatek výroku soudu prvního stupně týkající se kvalifikace trestného činu spočívající v tom, že neobsahovala znak spolupachatelství. Vyslovuje názor, že trestní řízení bylo poznamenáno procesními i hmotně právními nedostatky, které se projevily i v konečném rozhodnutí odvolacího soudu. Mezi těmito nedostatky uvádí jednak nerespektování zákonného ustanovení o rekognici, jednak použití nezákonně pořízeného videozáznamu a z něho pořízené fotodokumentace jako důkazu, dále vytýká označení svědkyně T. jako poškozené, ačkoli tato svědkyně nebyla podle jeho názoru poškozenou ve smyslu trestního řádu. Obviněný rovněž vznáší námitku, že se soud nezabýval dostatečně návrhy obhajoby, že nerespektoval zásadu presumpce neviny, zásadu „in dubio pro reo“ i zásadu nestrannosti a nezaujatosti a také že soud náležitě nezhodnotil rozpory ve výpovědích utajených svědků. Dále soudu vytýká, že se náležitě nezabýval hodnocením nebezpečnosti činu pro společnost, která podle jeho názoru byla nižší, než jak zjistil soud první instance. Námitky vznáší i proti výroku o trestu, neboť má za to, že byl odsouzen k nepřiměřeně vysokému trestu. V této souvislosti namítá, že soud náležitě nezhodnotil jeho předchozí řádný život, jakož i disproporci mezi dříve ukládanými vždy nanejvýš podmíněnými tresty odnětí svobody, nebo alternativními tresty, a nynějším sedmiletým trestem odnětí svobody. Spatřuje v tom porušení zásad pro ukládání trestů. Vyslovuje názor, že zmíněný trest mu byl uložen za skutky spáchané později a navíc za skutky, pro které již byl pravomocně odsouzen. V tomto postupu obou soudů spatřuje nejzávažnější pochybení, kterým je toto rozhodnutí zatíženo. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k tr. řádu zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který především upozorňuje, že dovolání napadá soudem učiněná skutková zjištění včetně skutkových okolností ve vztahu ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, která však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu býti nemohou. Stejně hodnotí i námitku týkající se přiznání procesního postavení poškozené utajené svědkyně T., neboť ani tato námitka nespadá pod zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu. Námitku týkající se absence zákonného označení spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona ve výroku označuje sice za pravdivou, ale vzhledem k současné judikatuře nepovažuje tuto skutečnost za vadu a v této části tedy dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Pokud jde o námitky týkající se výroku o trestu, upozorňuje, že tyto námitky lze dovoláním napadat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který však v dovolání uplatněn nebyl. Kromě toho vyslovuje názor, že obviněným uplatněnými vadami výrok o trestu netrpí. K výtce vůči odvolacímu soudu, že chybně rozhodl o zamítnutí odvolání podle §256 tr. řádu, upozorňuje, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu se vztahuje k vadám procesního charakteru, přičemž v tomto směru dovolatel námitky nevznáší, a k případům, kdy by byl dán některý jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím, k čemuž uvedl výše uvedené stanovisko.
V petitu vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje především v tom, že podle jeho názoru nebylo soudem důsledně postupováno podle §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, když nebylo vyhověno jeho návrhům /na provedení rekognice, opatření videozáznamů/. Provedené důkazy dle jeho přesvědčení nebyly řádně vyhodnoceny, neboť soud údajně nerespektoval zásadu presumpce neviny a nevyhodnotil ani pochybnosti v jeho prospěch /označení svědkyně T. za poškozenou, označení poškozeného za dealera drog/. Tyto námitky, stejně jako námitky proti hodnocení okolností případu ve smyslu ustanovení §3 odst. 4 tr. zákona, směřují ryze proti postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkových zjištění. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů a postupu při jejich provádění, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Uvedené ustanovení tr. řádu tedy předpokládá nápravu právních vad rozhodnutí ve věci samé.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném dovolání Nejvyšší soud shledal, že zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byl použit pouze formálně a že skutečný obsah dovolání tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá. Lze tedy uzavřít, že dovolání F. S. v té části, ve které se odvolává na zákonný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není s tímto dovolacím důvodem v souladu.
Pokud jde o námitku obviněného, týkající se absence zákonného označení znaku spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona při kvalifikaci trestného činu, Nejvyšší soud považuje tuto námitku za zjevně neopodstatněnou. Nejde totiž o samostatnou formu trestného činu, kterou by bylo nezbytné ve výroku o vině jako takovou samostatně uvádět. Z toho lze dovodit, že nelze takovou okolnost úspěšně uplatňovat jako vadu právní kvalifikace ve výroku napadeného rozhodnutí a domáhat se tudíž její nápravy v řízení o dovolání.
Konečně pokud jde o tu část dovolání, ve které obviněný vyslovuje názor, že mu byl uložen nepřiměřeně vysoký trest, není tato část dovolání rovněž v souladu s uplatněnými dovolacími důvody. Druh trestu, který zákon nepřipouští nebo jeho výměra mimo trestní sazbu jsou v rámci dovolání přezkoumatelné tehdy, jestliže je uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. V posuzovaném dovolání však jednak takový dovolací důvod uplatněn nebyl a jednak nelze ani z obsahu dovolání dovodit, že by bylo možno námitky obviněného v této části dovolání přezkoumat v rámci použitých dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) či písm. l) tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu pak Nejvyšší soud dovolání rovněž odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání zčásti nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně a zčásti je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona tak, že dovolání obviněného F. S. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. února 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h