ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.895.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 895/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2003 dovolání podaná obviněnými J. F., J. B., J. K. a F. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2002, sp. zn. 3 To 192/2002 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 3 To 545/2001 v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 88/98, a rozhodl takto:
Dovolání obviněných J. F., J. B., J. K. a F. B. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t a j í.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 7. 2001, sp. zn. 2 T 88/98, byli výše jmenovaní obvinění uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákona jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zákona, a byli odsouzeni :
1) J. F. podle §247 odst. 3 a §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 věty druhé tr. zákona byl ve výroku o trestu zrušen příkaz Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 1. 2001, č. j. 18 T 2/2001-24, který byl obviněnému doručen dne 26. 2. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
2) J. B., J. K. a F. B. podle §247 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku každý. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byli obvinění pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené firmě B. C., s. r. o., O., škodu 154.841,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená firma B. C., s. r. o., O. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění v O., v podniku B. C., s. r. o., v přesně nezjištěné době od počátku roku 1997 do měsíce září 1997 odcizili celkem 426 ks pneumatik na osobní motorová vozidla různých rozměrů v celkové hodnotě 154.841,- Kč, kdy obžalovaný J. F. odcizoval na svém pracovišti pneumatiky různých rozměrů, obžalovaný J. B. je nákladním vozidlem zn. Avia Furgon převážel přes bránu firmy, což umožňoval obžalovaný J. K jako pracovník ostrahy objektu, a obžalovaný F. B. pneumatiky uskladňoval v místě svého bydliště a současně ve většině případů zajišťoval jejich prodej, přičemž o výtěžek z prodeje se všichni společně dělili.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu všichni obvinění podali odvolání, kterými se zabýval Krajský soud v Brně. Odvolání J. F.,
J. B. a J. K. byla projednána Krajským soudem v Brně ve veřejném zasedání dne 10. 7. 2002 a rozsudkem sp. zn. 3 To 192/2002 byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušen ohledně J. F. ve výroku o uloženém trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud nově rozhodl tak, že J. F. podle §247 odst. 3 tr. zákona uložil trest odnětí svobody v trvání 32 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek v jeho případě nezměněn. Odvolání J. B. a J. K. byla podle §256 tr. řádu týmž rozsudkem zamítnuta.
Odvolání F. B. projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání dne 6. 2. 2002 a usnesením sp. zn. 3 To 545/2001 jej podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svých obhájců podali všichni obvinění ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání proti citovanému rozsudku i usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně. Jako dovolací důvod uplatnili všichni obvinění nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Ve společně podaném dovolání obviněných J. F., J. B. a J. K. je především zpochybňován závěr soudu, že čin spáchali jako členové organizované skupiny. Obvinění považují tuto skutečnost za neprokázanou. Námitky vznášejí i proti uložení nepodmíněných trestů odnětí svobody a poukazují na nové osobní i pracovní vztahy, ke kterým došlo v průběhu soudního řízení. Upozorňují i na předčasné doručení usnesení Okresního soudu ve Zlíně o nástupu trestu v době, kdy neexistovalo pravomocné rozhodnutí soudu. Za vadný a neprokázaný považují obvinění názor Krajského soudu v Brně o skutkové okolnosti týkající se zvýšeného rizika a případného škodlivého následku použitím zkušebních pneumatik v běžném provozu, za neodborný považují i názor soudu, že zkušební pneumatiky nesplňují čs. normu. Za nesprávné hmotně právní posouzení předmětného skutku považují i uložení nepodmíněného trestu. V petitu dovolání proto navrhují, aby Nejvyšší soud České republiky předchozí rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, resp. Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a sám rozhodl.
V dovolání F. B. směřují uplatněné námitky proti posouzení jeho účasti na trestném činu jako spolupachatelství. Uvádí jiné hodnocení provedených důkazů než nalézací soud a je přesvědčen, že na podkladě provedených důkazů není možné posoudit jednání obviněných ve smyslu kvalifikovaného znaku užité skutkové podstaty jako členů organizované skupiny. Podle jeho názoru měl být uznán vinným pouze trestným činem podílnictví podle §252 tr. zákona a s ohledem na tuto právní kvalifikaci mělo být trestní stíhání proti jeho osobě zastaveno z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998, event. mělo být jednání popsané v obžalobě posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zákona spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a měl mu být uložen přiměřený trest v rámci zákonné trestní sazby, vztahující se k tomuto ustanovení zákona. V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudky obou soudů zrušil a přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ke dni tohoto rozhodnutí nebylo Nejvyššímu soudu České republiky k předmětné věci doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že podaná dovolání jsou přípustná. Všichni obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání dovolání.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda obsah podaných dovolání odpovídá dovolacím důvodům podle §265b tr. řádu. Z obsahu podaných dovolání všech obviněných Nejvyšší soud zjistil, že dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu je v projednávané věci uplatňován pouze formálně a skutečný obsah dovolání tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Touto formulací zákon vyjadřuje, že dovolání z tohoto důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na základě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Východiskem pro existenci uvedeného dovolacího důvodu tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí.
Lze tedy uzavřít, že pokud argumentace obviněných v projednávané věci směřuje proti skutkovým zjištěním soudu, včetně zjištění všech skutkových okolností pro posouzení spolupachatelství, jednání jako členů organizované skupiny, i okolností, rozhodných pro výměru trestu (§23 a 31 tr. zákona), jde o námitky proti skutkovému zjištění, kterým je Nejvyšší soud v řízení o dovolání vázán a nemůže je v rámci řízení o tomto mimořádném opravném prostředku přezkoumávat.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu. Protože v daném případě Nejvyšší soud shledal, že předmětná dovolání jsou podána z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu a uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jejich obsah neodpovídá, rozhodl o jejich odmítnutí, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h