ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.906.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 906/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2003 dovolání podané obviněným R. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 3 To 389/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 12/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se podané dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 15 T 12/2002, byl obviněný R. F. uznán vinným trestným činem ohrožování mravnosti podle §205 odst. 2 písm. a) tr. zákona a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zákona, za které byl odsouzen podle §217 odst. 1 tr. zákona, za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 2 měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 2 ks videokazet s pornografickým obsahem. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 3, odst. 4 bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické, a to v ambulantní formě. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 22. 7. 2002 v době kolem 13.00 hod. v O. – P. pod záminkou hraní si s jeho psem vlákal nezletilé děti, a to K. G. a P. V., do svého bytu, kde jim v televizi promítal pornografické videokazety.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal okresní státní zástupce v Ostravě odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 3. 6. 2002 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 389/2002 v napadeném rozsudku zrušil výrok o uložení ochranného opatření podle §72 odst. 2, písm. a), odst. 3, 4 tr. zákona a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že podle §72 odst. 2, písm. a), odst. 3, 4 tr. zákona obviněnému uložil ochranné léčení, a to ochranné léčení sexuologické ústavní formou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě se žádostí o odklad výkonu rozhodnutí. Jako dovolací důvod uvádí, že bylo odvolacím soudem rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení ve smyslu ust. §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu. Ve zdůvodnění dovolání poukazuje především na to, že výrok rozsudku nalézacího soudu neobsahuje zjištění, že by vytýkaný skutek, který měl spočívat v tom, že vlákal nezletilé děti do svého bytu, kde jim v televizi promítal pornografické videokazety, spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou. Přitom poukazuje na to, že právě tento znak skutkové podstaty je nezbytný k použití právní kvalifikace podle §72 odst. 2 tr. zákona. Dále namítá, že ani rozsudek odvolacího soudu ve svém odůvodnění neuvádí, že by obviněný trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a že tedy výrok o uložení ochranného léčení postrádá zákonné odůvodnění. Uložené ochranné léčení odvolacím soudem je tak podle názoru obviněného v rozporu se zákonem. Navíc je zcela nepřiléhavě odůvodněno údajně vysokou mírou nebezpečnosti obviněného pro okolí, kdy hrozí riziko opakování. Obviněný je přesvědčen, že tento závěr odvolací soud nekriticky převzal ze znaleckého posudku, přičemž při jeho hodnocení pominul, že jde o zcela hypotetickou úvahu znalce. Dále poukazuje na to, že po vyhlášení rozhodnutí nalézacího soudu sám dobrovolně vyhledal odbornou lékařskou péči, a to rovněž znalcem sexuologie, takže tato skutečnost zcela vyvrátila tvrzení znalce o jeho nedostatečném náhledu na sexuální deviaci, který je hlavním důvodem uvalení ochranného léčení ústavní formou.
V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a nově mu uložil ochranné léčení ambulantní formou.
Součástí dovolání je i žádost obviněného, aby předseda senátu soudu prvního stupně předložil bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na odložení výkonu rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí. Předsedkyně senátu Okresního soudu v Ostravě v předkládací zprávě v této souvislosti vyslovuje názor, že této žádosti obviněného o odklad ochranného ústavního léčení lze vyhovět, neboť odsouzený se současně dobrovolně podrobuje stejnému typu léčení formou ambulantní.
Ke dni tohoto rozhodnutí nebylo Nejvyššímu soudu České republiky k předmětné věci doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné a obviněný je osobou oprávněnou k jeho podání.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda obsah dovolání je v souladu se zákonnými důvody dovolání podle §265b tr. řádu. Shledal, že některé námitky obsažené ve zdůvodnění dovolání sice směřují proti skutkovým zjištěním soudu (hodnocení důkazů), která není možno v rámci řízení o dovolání přezkoumávat, neboť jsou pro Nejvyšší soud závazná, nicméně použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu obsah dovolání odpovídá, neboť obviněný v něm vyslovuje názor, že pro uložení ochranného léčení ústavní formou nebyly splněny podmínky stanovené zákonem.
Pokud jde o argumentaci a posouzení námitek obviněného ve vztahu k použitému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud shledal tyto námitky zjevně neopodstatněnými. Jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud ke svému rozhodnutí v otázce nutnosti uložení ochranného léčení sexuologického, i v otázce jeho formy dospěl na podkladě řádného dokazování a posouzení všech skutečností, rozhodných pro takové závěry. Důsledně při tom vycházel z příslušného znaleckého posudku a jeho závěrů, náležitě zhodnotil i osobu obviněného a riziko recidivy žalovaného jednání. Jeho závěry, že obviněný spáchal trestný čin ve stavu vyvolaném duševní poruchou a do jaké míry je jeho pobyt na svobodě nebezpečný, považuje Nejvyšší soud za správné. Zákonným proto shledal dovoláním napadený výrok o uložení ochranného opatření, a to ochranného léčení sexuologického ústavní formou ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 písm. a), odst. 3, 4 tr. zákona. Námitky, které proti tomuto posouzení obviněný v dovolání vznáší, nelze považovat za takové, které by mohly vést k závěru, že pro rozhodnutí odvolacího soudu o změně formy ochranného léčení nebyly splněny podmínky stanovené zákonem.
Podle §265i odst. 1 písm. e) Nejvyšší soud dovolání odmítne, jestliže jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud shledal, že o takové dovolání obviněného v daném případě jde, rozhodl o jeho odmítnutí v souladu s výše citovaným ustanovením tr. řádu, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Vyjádření předsedkyně senátu soudu prvního stupně k otázce odložení uloženého ústavního ochranného léčení obviněného v rámci předkládací zprávy nelze podle názoru Nejvyššího soudu považovat za návrh k tomuto postupu. Vzhledem k tomu, jakož i vzhledem ke shora uvedenému rozhodnutí, nebylo o odkladu výkonu ochranného léčení sexuologického v ústavní formě rozhodováno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. ledna 2003
Předseda senátu :
Mgr. Josef Hendrych