ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.919.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 919/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2003 dovolání podané obviněným J. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 6 To 300/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 64/2000, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 37 T 64/2000, byl obviněný J. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle §222 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zákona za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků a nad obviněným byl vysloven dohled. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Z. p. M. v. ČR, částku 11.025,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 5. 10. 1999 kolem 14.00 hod. v P., v přízemí panelového domu opakovaně fyzicky napadl K. Š., a to zejména opakovanými údery pěstí do obličeje stojícího i ležícího poškozeného a odhozením poškozeného do skleněné výplně dveří, kterou poškozený propadl a způsobil mu pohmoždění měkkých tkání obličeje s krevními podlitinami, oděrkami a rankou na obočí s krvácením do spojivky vlevo, vyražení jednoho zubu, otřes mozku a postižení krční páteře s tzv. cervikokraniálním a cervikovestibulárním syndromem a dále krvácení do dutiny horní čelisti a poraněním měkkých tkání krku s následnou pětidenní hospitalizací a pracovní neschopností od 5. 10. 1999 do 22. 11. 1999.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se dne 18. 6. 2002 ve veřejném zasedání zabýval Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 6 To 300/2002 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek toliko ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině spácháním trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona znovu rozhodl sám tak, že obviněnému J. D. uložil podle §222 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4. Dovolání opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Z podaného dovolání není zcela zřejmé, proti kterému výroku soudu směřuje. Námitky obsažené v dovolání směřují výhradně k otázce dokazování, hodnocení skutkových okolností případu a zejména k otázce, zda se v projednávaném případě jednalo či nejednalo v jeho jednání o vybočení z mezí nutné obrany. Lze tedy dovodit, že dovolání směřuje do výroku soudu o vině, když vytýká, že soud nedostatečně skutkově zhodnotil jeho jednání jako vybočení z mezí nutné obrany a shledal ho tedy vinným ze spáchání trestného činu. V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek (zřejmě míněn rozsudek odvolacího soudu) zrušil a rozhodl tak, že se obžalovaný zprošťuje obžaloby v plném rozsahu, popřípadě aby věc vrátil soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten upozorňuje na určitou nejasnost dovolání v tom, že z jeho obsahu není dostatečně zřejmé, který rozsudek požaduje dovolatel zrušit. Má-li dovolání směřovat proti rozsudku odvolacího soudu, pak by to podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství znamenalo, že by zůstalo nedotčeno rozhodnutí o vině, proti kterému ovšem obsah dovolání brojí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství však především vyslovuje názor, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je v dovolání uplatněn toliko formálně a dovolatel namítá vadné právní posouzení skutku (především pokud jde o uplatnění ustanovení trestního zákona ohledně nutné obrany), neboť obsah dovolání vznáší námitky proti posouzení skutkových a nikoliv právních okolností. Protože státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je toho názoru, že dovolání je ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než který by odpovídal dovolacím důvodům podle §265b tr. řádu, a současně že dovolání neobsahuje předepsané náležitosti, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítnul podle §265i odst. 1 písm. b), d) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné a obviněný je osobou oprávněnou k jeho podání.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda podaný mimořádný opravný prostředek splňuje všechny náležitosti dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu. Zjistil, že vyjádření, proti kterému konkrétnímu výroku dovolání směřuje a v jakém rozsahu, stejně jako návrh na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu v petitu dovolání je sice neurčité a do značné míry i zmatečné a skutečný úmysl dovolatele je proto nutno dovozovat z celkového obsahu dovolání. Nicméně tyto zjevné nedostatky v daném případě Nejvyšší soud nepovažoval za natolik závažné, aby nutně vedly k odmítnutí dovolání pro nedostatek náležitostí ve smyslu §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Jako závažnou vadu dovolání však Nejvyšší soud shledal tu skutečnost, že dovolatel sice formálně opírá dovolání o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale samotný obsah dovolání tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Toto ustanovení tedy umožňuje nápravu právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Z toho vyplývá, že tímto dovolacím důvodem se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, resp. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, dovolatel ve skutečnosti napadá skutková zjištění soudu, především jeho hodnocení jednotlivých důkazů a okolností případu z hlediska možnosti posouzení jeho jednání za podmínek nutné obrany ve smyslu ustanovení §13 tr. zákona. V tomto směru se pak dovolatel na podkladě vlastního hodnocení důkazů domáhá stabilizace jiného skutkového stavu, k němuž dospěly soudy obou stupňů a činí závěry o své beztrestnosti z důvodu jednání v nutné obraně. Je tedy zřejmé, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než který byl formálně uplatněn a který by odpovídal taxativnímu výčtu dovolacích důvodů obsaženému v §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu, než který je vymezen v §265b tr. řádu. Protože Nejvyšší soud, jak je výše uvedeno shledal, že obsah dovolání J. D. neodpovídá dovolacím důvodům dle §265b tr. řádu, rozhodl o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych