ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.930.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 930/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2003 dovolání podané obviněným L. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 To 309/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 63/2001, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 8. 2001, sp. zn. 4 T 63/2001, byl obviněný L. B. uznán vinným dvojnásobným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a trestným činem účastenství na trestném činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zákona spáchaným formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) k §250b odst. 1 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky nepodmíněně, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2 T 26/98 ze dne 7. 12. 2000 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 2 To 124/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku ze dne 31. 8. 2001.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se dne 13. 5. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 2 To 309/2002 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Šumperku ve výroku o vině v bodech 1/ a 2/, ve výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody. Za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu nově shledal obviněného vinným, že
1a/ dne 30. 9. 1998 v Š. na S. b. d. vylákal od K. H. po předchozím opakovaném přemlouvání a nabádání podepsání smlouvy o převodu členských práv a povinností jeho družstevního bytu v Š., jehož tržní hodnota činila 460.680,- Kč, na svoji osobu pod záminkou, že mu za tento převod zaplatí částku 300.000,- Kč, což však neučinil a zaplatil K. H. pouze částku 20.000,- Kč a poškodil ho tak o částku nejméně 280.000,- Kč,
1b/ dne 9. 10. 1998 v Š. vylákal od M. Š. na základě písemné smlouvy o půjčce částku 50.000,- Kč pod záminkou, že tuto částku použije na výlohy spojené s převodem členských práv a povinností k družstevnímu bytu v Š., na M. Š. a pokud k převodu nedojde do 31. 10. 1998, částku 50.000,- Kč M. Š. vrátí, což však neučinil,
2/ dne 22. 6. 1999 a v přesně nezjištěný den koncem měsíce června 1999 v Š. vylákal od V. M. částky 265.000,- Kč a 35.000,- Kč pod záminkou zprostředkování převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu v Š. na V. M., ačkoliv byl dosavadním nájemcem V. C. zmocněn pouze k zajištění podnájmu v tomto bytě a peníze si ponechal pro sebe.
Za to a za jednání uvedené ve výrocích o vině v bodech 3 až 5 napadeného rozsudku, které zůstaly nezměněny, byl odvolacím soudem odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zákona, za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Současně byl v rámci výroku o uložení souhrnného trestu zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 2 T 26/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 2 To 124/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému K. H., částku 280.000,- Kč, poškozenému M. Š., částku 50.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený V. M., nar. 20. 2. 1973, odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku. Jako dovolací důvod uvádí důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné a odporující objektivně zjištěným skutečnostem, když se ztotožnil s nesprávným a v mnoha směrech až nelogickým odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný je přesvědčen, že soudy obou stupňů neakceptovaly jeho námitky vznesené jak v rámci obhajoby tak i v rámci jeho odvolání a proto je znovu opětovně rozvádí v podaném dovolání. Jeho námitky směřují proti hodnocení důkazů, vyhodnocení důkazní situace, jakož i k věrohodnosti jednotlivých svědeckých výpovědí. Má za to, že nesprávné vyhodnocení důkazů odvolacím soudem, resp. již soudem první instance, vedlo k nesprávnému závěru o jeho vině v případě skutků popsaných pod body 1 a 2 rozsudku, stejně tak pod body 3 až 5 výroku odsuzujícího rozsudku, kdy navíc dle jeho názoru nebyly provedeny všechny možné dostupné důkazy, např. ověření pravosti jeho podpisů.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval ve smyslu ustanovení §265k, §265l, případně podle §265m tr. řádu.
K dovolání obviněného L. B. podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta konstatuje, že dovolatelem formálně použitý dovolací důvod nekoresponduje s argumentací odůvodnění dovolání. Je toho názoru, že za jediné výtky, dotýkající se hmotně právního posouzení skutku, byť s výhradami bylo možno považovat námitky k bodu 1a) a 1b) výroku o vině napadeného rozhodnutí. Z hlediska použitého dovolacího důvodu však ani tyto námitky nemohou obstát, neboť se s nimi oba soudy opakovaně a v souladu se zjištěným skutkovým stavem vypořádaly a proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství považuje tyto námitky za zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítnul podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v dané věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné a obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. řádu, zabýval se dále Nejvyšší soud otázkou, zda je v dovolání uplatněn některý ze zákonných dovolacích důvodů a zda obsah podaného dovolání takovému dovolacímu důvodu odpovídá.
Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem trestního práva hmotného. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možno se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly odpovídajícím způsobem právně posouzeny, tj. zda je použitá právní kvalifikace v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Z toho vyplývá, že v řízení o tomto druhu mimořádného opravného prostředku nelze ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
U dovolání L. B. Nejvyšší soud shledal, že tento dovolací důvod je v něm uplatněn ryze formálně a že dovolání nesměřuje k právnímu posouzení skutku, nýbrž výlučně ke skutkovým zjištěním obou soudů, a to včetně námitek k bodům 1a) a 1b) napadeného rozhodnutí soudu. Ač je tedy v podaném dovolání tvrzeno, že se opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dle názoru Nejvyššího soudu podáno z jiného důvodu, než který je vymezen v citovaném ustanovení zákona.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v daném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z takového důvodu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h